Čapek, Karel: Porovnání verzí

Praha  

| povolání=<ee:profession>dramatik a prozaik, žurnalista, literární a divadelní a výtvarný kritik, filozof, </ee:profession>

Narodil se v rodině MUDr. Antonína Č., lékaře a osvětáře, z jehož iniciativy bylo mj. 1895 v podkrkonošské Úpici založeno národopisné muzeum. V Úpici, kam se rodiče přestěhovali v roce '''Č.''' narození, navštěvoval obecnou školu a první třídu školy měšťanské (1895–1901). Gymnázium začal studovat v Hradci Králové (1901), 1905 však měl být obviněn z účasti ve studentském anarchistickém kroužku, a přešel proto do Brna, kam se provdala sestra Helena. V létě 1907 se s rodiči přestěhoval do Prahy a přestoupil na Akademické gymnázium (maturita 1909). První básně uveřejnil již 1904 v brněnském časopise Neděle, 1908–11 pak vystupoval převážně jako spoluautor děl a textů napsaných s bratrem Josefem. Od 1909 studoval filozofii, estetiku, dějiny literatury, divadla a výtvarného umění, jakož i francouzskou, anglickou a německou filologii na pražské filozofické fakultě. Zimní semestr 1910/11 strávil na univerzitě v Berlíně, letní v Paříži, kam přijel za bratrem Josefem. V této době oba přijali dandyovskou autostylizaci, jež měla dráždit měšťáka, tvořili společně a byli plni odhodlání propagovat moderního umění, vnímané z perspektivy francouzského kubismu, což tehdy '''Č.''' přivedlo mj. i k přátelství s S. K. Neumannem, jehož mladí spisovatelé považovali za vůdčí osobnost. Spolu s ním, O. Theerem, O. Fischerem a bratrem Josefem, se podílel na vzniku programového manifestu moderního umění, nazvaném ''Almanach na rok 1914''. Studia '''Č.''' zakončil 1915 obhajobou disertace ''Objektivní metoda v estetice se zřením k výtvarnému umění'' (titul doktor filozofie – PhDr.). Do světové války nebyl odveden, neboť trpěl chronickým nevyléčitelným revmatismem páteře, tzv. Bechtěrevovou nemocí. Patrně i proto se mu podařilo najít adekvátní zaměstnání až 1917: od března do září působil jako soukromý učitel u hraběte V. Lažanského (spolu s J. Foustkou, jenž jej později tematicky inspiroval k ''Bílé nemoci'') a na sklonku října (po dvoutýdenní epizodě v knihovně pražského Zemského muzea) se stal redaktorem obnovených Národních listů. Profesi novináře pak vykonával doživotně: byl vnímán jako reprezentativní osobnost Lidových novin (členem pražské redakce spolu s bratrem Josefem od 1921). Souběžně, od října 1921 do března 1923, byl dramaturgem a režisérem Vinohradského divadla, kam ho přizval J. Kvapil. V téže době se zajímal i o film (scénáře ''Zlatý klíček'', ''Rusalka''). V dubnu 1925 se bratři Čapkové spolu s ovdovělým otcem přestěhovali do vlastní dvouvily na Vinohradech, v níž '''Č.''' později žil s dlouholetou přítelkyní, herečkou a spisovatelkou O. Scheinpflugovou (svatba 1935). Vila se stala místem setkávání tzv. pátečníků: přátelského kruhu umělců a intelektuálů nejrůznějších názorových postojů. Světový ohlas '''Č.''' dramat, zejména ''R. U. R.'', mu již v průběhu dvacátých let zajistil rozsáhlé kontakty se zahraničními spisovateli; 1925 '''Č.''' založil československou sekci mezinárodního Penklubu, jejímž byl prvním předsedou (1925–33). V sérii cestopisů zachytil své pobyty v Itálii (''Italské listy'', 1923) Anglii (''Anglické listy'', 1924), Španělsku (1''Výlet do Španěl'', 1929), Holandsku (''Obrázky z Holandska'', 1931), Rakousku (1935) a Dánsku, Švédsku a Norsku (''Cesta na sever'', 1936). Deklarované politické názory a osobní vztah s prezidentem republiky, jenž dokládá i publikace ''Hovory s T. G. Masarykem'', '''Č.''' v očích domácí a zahraniční veřejnosti učinily „mužem Hradu“ a kulturním reprezentantem meziválečné československé liberální demokracie. Proti nastupujícímu fašismu a nacionalismu vystupoval jak publicistikou, tak i literární – prozaickou a dramatickou – tvorbou. Po Mnichovské dohodě (září 1938) se proto stal terčem nevybíravých útoků ze strany těch, kteří vzniklou politickou situaci chápali jako příležitost ke změně charakteru československého státu a ve jménu návratu k řádu a národní jednotě odmítali také subjektivitu a relativismus moderního umění. Skutečnost, že uprostřed této kampaně, o Vánocích 1938, zemřel na zápal plic a celkové vyčerpání, z něj v očích většinové české společnosti učinila mučedníka a zosobnění zaniklé první republiky.

* <ee:chronology_date_from>25. 12. 1938</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha </ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>