Špork, František Antonín: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m (založení hesla) |
m (založení hesla) |
||
| Řádka 29: | Řádka 29: | ||
Od hraběte K. J. Bredy koupil '''Š'''. 1699 v Praze palác v Hybernské ulici, kde dal vystavět dřevěné divadlo s portálem do ulice Na Poříčí („Herr Graffen Sporck Commoedien-Haus auf der Neü-Stadt unweit St. Joseph“). Divadlo slavnostně otevřené 4. 10. 1701 v den hraběcích jmenin fungovalo jako první samostatná divadelní budova v Praze pro veřejná představení profesionálních kočujících německých, italských a francouzských divadelních společností (i loutkářských) až do 1725, kdy bylo nahrazeno novou, modernější budovou se zděným průčelím. Mimo doby státního smutku (1711) a morové rány (1715) nebyla už vystoupení cestujících společností v Praze přerušena. '''Š'''. přímá podpora divadlu však začíná už 1697 v Kuksu, kdy zde lázeňské hosty bavil loutkář → J. Ch. Neumann, kterého '''Š'''. koupil od jeho pána, knížete Antona Floriana Lichtenštejna, a s celou rodinou přestěhoval natrvalo do Kuksu. Od 1698 hrály v zámeckém divadle v Kuksu herecké společnosti. Součástí zábav byly i sochy a figuríny, někdy pohyblivé, akustické či pozměněné ve světlonoše, další byly oživeny vodou. Dřevěné divadlo bez oken se špičatou sedlovou střechou (ca 14 × 22 m), označované jako „Comöedien-Hauß“ (1702), je už na rytinách J. Zieglera (1712) zobrazeno vedle hostince U slunce a proti třem věžím s hrajícím orlojem. 1724 divadlo přestavěl a vybavil stroji → I. Bellavita, který přijel do Kuksu s → Denziovou společností z Benátek. Jako dvoupatrová stavba bez oken je divadlo vyobrazeno na rytině od Ch. A. Wortmanna (1727). Anonymní akvarel (kolem 1775) už žádný divadelní objekt ani jeho zbytky nezaznamenal. V Kuksu nebylo v divadle vybíráno vstupné, hry byly volně přístupny obecenstvu, především hostům, kteří užívali lázní. V pražském divadle smělo panstvo brát do předplacené lóže jednoho lokaje zdarma. Veřejnosti přístupné dřevěné divadlo měl '''Š'''. od 1712 i na zámku ve Valkeřicích (Algersdorf), kde dokonce nařídil povinnou návštěvu všech místních vesničanů. | Od hraběte K. J. Bredy koupil '''Š'''. 1699 v Praze palác v Hybernské ulici, kde dal vystavět dřevěné divadlo s portálem do ulice Na Poříčí („Herr Graffen Sporck Commoedien-Haus auf der Neü-Stadt unweit St. Joseph“). Divadlo slavnostně otevřené 4. 10. 1701 v den hraběcích jmenin fungovalo jako první samostatná divadelní budova v Praze pro veřejná představení profesionálních kočujících německých, italských a francouzských divadelních společností (i loutkářských) až do 1725, kdy bylo nahrazeno novou, modernější budovou se zděným průčelím. Mimo doby státního smutku (1711) a morové rány (1715) nebyla už vystoupení cestujících společností v Praze přerušena. '''Š'''. přímá podpora divadlu však začíná už 1697 v Kuksu, kdy zde lázeňské hosty bavil loutkář → J. Ch. Neumann, kterého '''Š'''. koupil od jeho pána, knížete Antona Floriana Lichtenštejna, a s celou rodinou přestěhoval natrvalo do Kuksu. Od 1698 hrály v zámeckém divadle v Kuksu herecké společnosti. Součástí zábav byly i sochy a figuríny, někdy pohyblivé, akustické či pozměněné ve světlonoše, další byly oživeny vodou. Dřevěné divadlo bez oken se špičatou sedlovou střechou (ca 14 × 22 m), označované jako „Comöedien-Hauß“ (1702), je už na rytinách J. Zieglera (1712) zobrazeno vedle hostince U slunce a proti třem věžím s hrajícím orlojem. 1724 divadlo přestavěl a vybavil stroji → I. Bellavita, který přijel do Kuksu s → Denziovou společností z Benátek. Jako dvoupatrová stavba bez oken je divadlo vyobrazeno na rytině od Ch. A. Wortmanna (1727). Anonymní akvarel (kolem 1775) už žádný divadelní objekt ani jeho zbytky nezaznamenal. V Kuksu nebylo v divadle vybíráno vstupné, hry byly volně přístupny obecenstvu, především hostům, kteří užívali lázní. V pražském divadle smělo panstvo brát do předplacené lóže jednoho lokaje zdarma. Veřejnosti přístupné dřevěné divadlo měl '''Š'''. od 1712 i na zámku ve Valkeřicích (Algersdorf), kde dokonce nařídil povinnou návštěvu všech místních vesničanů. | ||
| − | Jedním z prvních samostatných principálů ve '''Š'''. divadlech v Praze a v Kuksu byl → A. J. Geißler (1705–08). Koncesi pro pražské divadlo získala dále společnost Württembergische Komödianten (27. 10. 1707), Sachsen-Weimarische hochdeutsche Comoedianten s principálem G. Möllerem (13. 9. 1709–před 24. 1. 1710) a poté opět Geißler (od dubna 1713). Z této doby se zachovaly první divadelní cedule k loutkovým hrám s dohrami ''Hercule und Alceste ''(19. 4. 1713), ''Von den Fall unserer ersten Eltern Adams und Evä'' [O pádu našich prarodičů Adama a Evy, duben 1713] a ''Der Raub von Proserpina ''[Únos Proserpiny, 23. 4. 1713]. V témže roce ve '''Š'''. divadle v Praze hrály také společnosti Württembergische Hof-Komödianten a Mecklenburgische Hof-Komödianten za vedení → J. Ch. Spiegelberga a → J. C. Haackeho, které uvedly nejméně pět her se scénickými efekty a na cedulích ohlašovaly mužskou i ženskou roli Harlekýna – ''Tamerlan oder Der weibliche Arlequin'' [Tamerlan aneb Ženský Harlekýn, 18. 7. 1713]. Geißler získal na období 1714–20 pro Prahu exkluzivní privilegium (jeho společníkem byl → H. Rademin, od podzimu 1714 pak → J. H. Brunius), jež od 1717 využíval v lépe vybaveném divadle v Manhartském domě. V průběhu roku 1714 přijal '''Š'''. do svých služeb principála H. W. Beneckeho i jeho ženu Victorii Claru z Bayreuthu a 1715 malíře F. B. Wernera jako divadelního strojníka. Profesionální herci se patrně uplatňovali také při zcela privátních představeních. V Praze a v Kuksu dále hráli např. → M. Waldtmann (od 1721), → F. A. Defraine (1724 v Kuksu poprvé jako samostatný principál; ''Undanckbarer Basilisco'' [Nevděčný Bazilišek], 1728, pod názvem ''Comoedi von dem Pasalisk de Parnagasso'', 1729), → F. Kurtz (''Doctor Faust'', 1731; ''Von dem Englischen reichs-Cantzler Thomas Morus ''[O anglickém říšském kancléři Thomasu Morovi], 1735). Povolení k produkcím ve '''Š'''. divadle v Praze získal 3. 8. 1736 → F. G. Wallerotti (nabízel mj. i hru ''Don Juan oder das | + | Jedním z prvních samostatných principálů ve '''Š'''. divadlech v Praze a v Kuksu byl → A. J. Geißler (1705–08). Koncesi pro pražské divadlo získala dále společnost Württembergische Komödianten (27. 10. 1707), Sachsen-Weimarische hochdeutsche Comoedianten s principálem G. Möllerem (13. 9. 1709–před 24. 1. 1710) a poté opět Geißler (od dubna 1713). Z této doby se zachovaly první divadelní cedule k loutkovým hrám s dohrami ''Hercule und Alceste ''(19. 4. 1713), ''Von den Fall unserer ersten Eltern Adams und Evä'' [O pádu našich prarodičů Adama a Evy, duben 1713] a ''Der Raub von Proserpina ''[Únos Proserpiny, 23. 4. 1713]. V témže roce ve '''Š'''. divadle v Praze hrály také společnosti Württembergische Hof-Komödianten a Mecklenburgische Hof-Komödianten za vedení → J. Ch. Spiegelberga a → J. C. Haackeho, které uvedly nejméně pět her se scénickými efekty a na cedulích ohlašovaly mužskou i ženskou roli Harlekýna – ''Tamerlan oder Der weibliche Arlequin'' [Tamerlan aneb Ženský Harlekýn, 18. 7. 1713]. Geißler získal na období 1714–20 pro Prahu exkluzivní privilegium (jeho společníkem byl → H. Rademin, od podzimu 1714 pak → J. H. Brunius), jež od 1717 využíval v lépe vybaveném divadle v Manhartském domě. V průběhu roku 1714 přijal '''Š'''. do svých služeb principála H. W. Beneckeho i jeho ženu Victorii Claru z Bayreuthu a 1715 malíře F. B. Wernera jako divadelního strojníka. Profesionální herci se patrně uplatňovali také při zcela privátních představeních. V Praze a v Kuksu dále hráli např. → M. Waldtmann (od 1721), → F. A. Defraine (1724 v Kuksu poprvé jako samostatný principál; ''Undanckbarer Basilisco'' [Nevděčný Bazilišek], 1728, pod názvem ''Comoedi von dem Pasalisk de Parnagasso'', 1729), → F. Kurtz (''Doctor Faust'', 1731; ''Von dem Englischen reichs-Cantzler Thomas Morus ''[O anglickém říšském kancléři Thomasu Morovi], 1735). Povolení k produkcím ve '''Š'''. divadle v Praze získal 3. 8. 1736 → F. G. Wallerotti (nabízel mj. i hru ''Don Juan oder das steinerne Todtengastmahl'' [Don Juan aneb Pohřební kamenná hostina]), ale nemocný hrabě o divadlo už neprojevoval velký zájem. Po smrti '''Š'''. získal právo hrát v hraběcím divadle vedle opery i německé hry a balety impresário → S. Lapis (1738). |
V českých zemích '''Š'''. významně podpořil stabilizaci profesionální činohry v podání cestujících hereckých společností a zasloužil se také o zavedení pravidelného provozu italské opery. 1724 pozval do Kuksu operní společnost z Benátek (→ A. M. Peruzzi, → A. Denzio), která 15. 8. zahájila svá představení operou ''Orlando furioso'' [Zuřivý Roland, h: A. Bioni]. Opera byla hrána třikrát týdně až do konce sezony v září. Na zimu se společnost přesunula do Prahy, kde bylo divadlo pro operní provoz rekonstruováno. Tento model, tj. střídání letních kukských a zimních pražských představení, se každoročně opakoval. Italští umělci prováděli i „pastorale“ v přírodním divadle na zámečku Bon Repos u Lysé nad Labem při rodinných oslavách. Smrt manželky 1726 '''Š'''. zájem o divadlo a operu v posledních letech života oslabila. Přesto '''Š'''. na svých panstvích, zejména v Kuksu, umožnil jedinečné prolnutí německé, české, francouzské a italské kultury s výrazným zastoupením divadla a opery. Jako jeden z prvních šlechticů podporoval profesionální cestující herecké společnosti, které vnesly do pražské a kukské kultury novou dimenzi světského a komického. | V českých zemích '''Š'''. významně podpořil stabilizaci profesionální činohry v podání cestujících hereckých společností a zasloužil se také o zavedení pravidelného provozu italské opery. 1724 pozval do Kuksu operní společnost z Benátek (→ A. M. Peruzzi, → A. Denzio), která 15. 8. zahájila svá představení operou ''Orlando furioso'' [Zuřivý Roland, h: A. Bioni]. Opera byla hrána třikrát týdně až do konce sezony v září. Na zimu se společnost přesunula do Prahy, kde bylo divadlo pro operní provoz rekonstruováno. Tento model, tj. střídání letních kukských a zimních pražských představení, se každoročně opakoval. Italští umělci prováděli i „pastorale“ v přírodním divadle na zámečku Bon Repos u Lysé nad Labem při rodinných oslavách. Smrt manželky 1726 '''Š'''. zájem o divadlo a operu v posledních letech života oslabila. Přesto '''Š'''. na svých panstvích, zejména v Kuksu, umožnil jedinečné prolnutí německé, české, francouzské a italské kultury s výrazným zastoupením divadla a opery. Jako jeden z prvních šlechticů podporoval profesionální cestující herecké společnosti, které vnesly do pražské a kukské kultury novou dimenzi světského a komického. | ||
| Řádka 35: | Řádka 35: | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>Kuks, knihovna hospitálu, inv. č. 6976–6984: deníkové záznamy T. J. A. Seemanna v kalendářích (''Neuer Prager Titular-Kalender'') z let 1728–39 (opis T. Halíka v NA, sign. B 90, 90a; opis a český překlad K. Třísky v Městském muzeu Dvůr Králové n. L., sign. 85); NA, sign. 476–494: kopiáře Š. odesílané korespondence (1695–1738); fond Wunschwitzova genealogická sbírka, Sporck, divadelní cedule, inv. č. 1193 (tisky); SČM ⇒ ''Scherl'' 1999, s. 217; ⇒ ''Freeman'' 1992, passim, přepis vybraných dokumentů s. 281–294, evidence libret s. 233–279; libreta ⇒ Kneidl, ⇒ Sartori, ⇒ Meyer; Von den Dantzen und von denen Comödien, ''Christliche Sitten-Lehre…, Sechste Buch…'' ''aus frantzösischer in die Teusche Sprache übersetzt durch El''[leanor] ''Fr. Gr. v. Sp''[orck], Prag 1712, s. 341n.; G. B. Hancke: ''Geistliche und Moralische Gedichte'', Schweidnitz 1723 + Beschreibung des in Böhmen gelegenen… Kuckus-Baades, ''G. B. Hanckens Weltliche Gedichte, nebst des berümhten Poeten, Herr Benjamin Neukirchs, noch niemahls gedruckten Satyren'', Dresden–Leipzig 1727, s. 30–66 + ''Orlando furioso, Oder: Der rasende Orland, Welcher im Jahr 1724 im Kuckus-Baade in einer Opera aufgeführet wurde. Aus dem Welschen ins Deutsche übersetzt'', tamtéž, s. 67–122 + ''Der Muldau-Fluß dancket Ihro Excellenz dem Herrn Grafen von Sporck im Nahmen des Königreichs Böheimb von Introduction der Welschen Opern'', tamtéž, s. 123–130. • C. V''. ''Kirchmeyer: ''Uralter Kuckus-Brunn'', Prag 1718; F. Roxas-Stillenau: ''Leben eines herrlichen Bildes'', Amsterdam 1715, 1720; ''Grosses Universal-Lexicon aller | + | <ee:bibliography_content>Kuks, knihovna hospitálu, inv. č. 6976–6984: deníkové záznamy T. J. A. Seemanna v kalendářích (''Neuer Prager Titular-Kalender'') z let 1728–39 (opis T. Halíka v NA, sign. B 90, 90a; opis a český překlad K. Třísky v Městském muzeu Dvůr Králové n. L., sign. 85); NA, sign. 476–494: kopiáře Š. odesílané korespondence (1695–1738); fond Wunschwitzova genealogická sbírka, Sporck, divadelní cedule, inv. č. 1193 (tisky); SČM ⇒ ''Scherl'' 1999, s. 217; ⇒ ''Freeman'' 1992, passim, přepis vybraných dokumentů s. 281–294, evidence libret s. 233–279; libreta ⇒ Kneidl, ⇒ Sartori, ⇒ Meyer; Von den Dantzen und von denen Comödien, ''Christliche Sitten-Lehre…, Sechste Buch…'' ''aus frantzösischer in die Teusche Sprache übersetzt durch El''[leanor] ''Fr. Gr. v. Sp''[orck], Prag 1712, s. 341n.; G. B. Hancke: ''Geistliche und Moralische Gedichte'', Schweidnitz 1723 + Beschreibung des in Böhmen gelegenen… Kuckus-Baades, ''G. B. Hanckens Weltliche Gedichte, nebst des berümhten Poeten, Herr Benjamin Neukirchs, noch niemahls gedruckten Satyren'', Dresden–Leipzig 1727, s. 30–66 + ''Orlando furioso, Oder: Der rasende Orland, Welcher im Jahr 1724 im Kuckus-Baade in einer Opera aufgeführet wurde. Aus dem Welschen ins Deutsche übersetzt'', tamtéž, s. 67–122 + ''Der Muldau-Fluß dancket Ihro Excellenz dem Herrn Grafen von Sporck im Nahmen des Königreichs Böheimb von Introduction der Welschen Opern'', tamtéž, s. 123–130. • C. V''. ''Kirchmeyer: ''Uralter Kuckus-Brunn'', Prag 1718; F. Roxas-Stillenau: ''Leben eines herrlichen Bildes'', Amsterdam 1715, 1720; ''Grosses Universal-Lexicon aller Wissenschaften'' ''und Künste'', Leipzig–Halle 1732–63 (Sporck); J. Mattheson: ''Grundlage einer Ehren-Pforte'', Hamburg 1740, ed. M. Schneider, Berlin 1910, s. 413; M. Rentz–F. P. Wasserburger: ''Todentanz'', Wien 1767; G. Schilling: ''Encyclopädie der gesamten musikalischen Wissenschaften oder Universal-Lexicon der Tonkunst'', Stuttgart 1838 (heslo Spork oder Spörken); J. J. Lenhart: ''Carlsbads Memorabilien vom Jahre 1325 bis 1839'', Prag 1840, s. 55; nesign.: Bad und Kloster Kukus, ''Bohemia ''22., 24. a 25. 8. 1860; Teuber I 1883, s. 111–119, 126–146, 365–371; E. Perthen–F. Böhm: ''Culturgeschichtlicher Entwicklungsgang der Gemeinde Algersdorf'', Algersdorf 1897, s. 168n.; G. A. Pazourek: ''F. A. Reichsgraf v. S. und seine Lieblingsschöpfung Kukus'', Leipzig 1901; A. Kopp: F. A. Graf S. Ein deutschböhmischer Mäcen, ''Deutsche Arbeit'' (München–Prag) 7, 1907/08, s. 194–196; J. Fleischner: F. A. G. V. S. Z přednášky o hraběti F. A. Sporckovi, ''Tribuna'' 28. 8., 4. 9., 13. 9., 16. 9., 30. 9., 4. 10., 11. 10., 16. 10. a 23. 10. 1919; J. Krupka: F. A. hrab. Š. a jeho opera v Praze a Kuksu, ''Dalibor'' 39, 1922/23, s. 77–79, 89–91, 105–107, 145–147; 40, 1923/24, s. 15–17, 113–115, 125–128; H. Benedikt: ''F. A. Graf v. S. (1662–1738)'', Wien 1923; J. Pekař: Hrabě F. A. Š., ''Český časopis historický ''29, 1923, s. 217–237; V. Paul: ''Kukské lázně. Stavební perioda 1695–1725'', Jaroměř 1924; J. Mühlberger: Das Kukuser Barocktheater des Grafen F. A. S., ''Ostböhmische Heimat'' (Trautenau) 1, 1926, seš. 5, s. 75n.; K. Tříska: Topografie starého Kuksu, ''Časopis přátel starožitností'' 38, 1930, s. 102; J. Volf: Neue Sporckische Streitgedichte gegen die Jesuiten, ''Germanoslavica'' (Brünn–Prag–Leipzig–Wien) 1, 1931/32, s. 93–129; K. Tříska: ''F. A. hrabě S.'', Praha 1938; F. Rakovský: ''Krátké vypravování o životě jeho Excelence F. A. hr. ze S. sepsané jeho pážetem… v Kuksu 1. září 1778'', ed. A. Back, Kuks 1938 (paralelní verze v němčině ''Kurze Erzählung aus der Lebensbeschreibung Ihro Excellenz Herrn Herrn F. A. Graf v. S.'', ed. E. Back, Kukus 1938); J. Lukas: ''Šporkův Kuks'', Praha 1950; P. Nettl: F. A. S. Beziehungen zur Musik, ''Die Musikforschung'' (Kassel) 6, 1953, s. 324–334; A. Chaloupka: „Orlando furioso“ – nově nalezené libreto k prvému představení italské operní staggiony ve šporkovském divadle v Praze 1724, ''Ročenka Universitní knihovny v Praze 1956'', Praha 1958, s. 96–108; T. Volek–M. Skalická: Antonio Vivaldi a Čechy, ''Hudební věda ''2, 1965, s. 419–428; P. Preiss: ''Boje s dvouhlavou saní'', Praha 1981, rozšířené vyd. ''F. A. Š. a barokní kultura v Čechách'', Praha–Litomyšl 2003; J. Hůlek: Opera F. A. S. v Kuksu a v Praze, ''Ročenka Státní knihovny ČSR 1979–80'', Praha 1982, s. 218–31; J. Berkovec: F. A. Š. a jeho kapela, ''Hudební věda ''26, 1989, s. 32–42; D. E. Freeman: ''The Opera Theater of Count F. A. v. S. (1724–1735)'', Stuyvesant (N.Y.) 1992 + Orlando Furioso in the Bohemian Lands: was Vivaldi’s Music really used?, ''Informazioni e Studi vivaldiani'' (Milano) 14, 1993, s. 51–73 (výtah v češtině in ''Antonio Vivaldi: Orlando furioso'', program Státní opery Praha, 2001, s. 28–38, přel. D. Hradecká); J. Pömerl: Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, DR 3, 1992, č. 4, s. 5 + Divadlo v Manhartském domě, ''Zprávy Divadelního ústavu ''1994, březen – duben, s. 34–40; J. Kazda: The Theatre at The Baroque Spa Resort, ''Czech Theatre'' 1994, č. 7, s. 56–62; T. Volek: The Paradoxes of The Province, tamtéž, s. 43–50; M. Freemanová: ''Collectio fratrum misericordiae Kukussiensis'', Praha 1997; K. Häfliger-Blättler: ''Reichsgraf F. A. v. S., ein Mäzen der Barockzeit'', Hergiswil 1997; ''F. A. hr. S. a jeho Řád svatého Huberta'', ed. F. Bezděk–J. Kovařík, Kuks 1998; D. Ž. Bor: ''F. A. hrabě Š. Významný mecenáš barokní kultury v Čechách'' (katalog výstavy), Praha 1999; O. G. Schindler: „Ve škole zvráceného světa zcela neprotřelý Hanswurst“, DR 10, 1999, č. 4, s. 15–28 + „Der Pasalisk de Parnagasso“. Ein Beitrag zur Rezeption der Commedia dell’arte in Böhmen, ''Miscellanea theatralia. Sborník A. Scherlovi k osmdesátinám'', ed. E. Šormová–M. Kuklová, Praha 2005, s. 100–119; A. Scherl: ''Berufstheater in Prag 1680–1739'', Wien 1999, s. 10–12, 15, 17, 26–73, 81, 92n., 95, 106–111, 129, 137–139, 231 + Dva dokumenty k baroknímu divadlu v Čechách, DR 14, 2003, č. 3, s. 77n.; F. Coticelli–O. G. Schindler: Per la storia della Commedia dell’arte: Il Basilisco del Bernagasso, ''I percorsi della scena. Cultura e communicazione del teatro nell’Europa del Settecento'', ed. F. C. Greco, Napoli 2001, s. 95–99; B. Rudin: Heinrich Rademin, Hanswursts Schattenmann, ''Theater am Hof und für das Volk ''(Maske und Kothurn 48), ed. B. Marschall, Wien–Köln–Weimar 2002, s. 293–298; S. Bohadlo: Theatrum Kuks 22.–25. 8. 2002, ''Bulletin České společnosti pro výzkum 18. století ''2002, s. 3n. • DBE, DČD I, Dlabač, Grove, Mendel, MGG</ee:bibliography_content> |
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
Verze z 2. 11. 2016, 12:45
František Antonín ŠPORK
* 9. 3. 1662 Lysá nad Labem
† 30. 3. 1738 Lysá nad Labem
mecenáš
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
