Rakovnická hra vánoční: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
(založení hesla) |
m (založení hesla) |
||
| Řádka 14: | Řádka 14: | ||
Autorem hry byl patrně některý z členů královéhradecké jezuitské rezidence v Chlumku u Luže, možná P. Jan Libertin (1654–1732), který tu působil od podzimu 1684 asi po dobu jednoho roku. Divadelní činnost jezuitů se neomezovala jen na oficiální školské drama, ale byla uplatňována také při misijní práci (→ A. Chanovský). Jezuité vycházeli často vstříc zálibě prostých věřících aktivně se účastnit divadelních produkcí o církevních svátcích. Dokladů o těchto akcích není mnoho, neboť nebývaly zapisovány do výkazů činnosti, objevují se však i v jiných jezuitských provinciích. Nelze opomenout ani hypotézu, že jde o následný zápis divadelního představení. | Autorem hry byl patrně některý z členů královéhradecké jezuitské rezidence v Chlumku u Luže, možná P. Jan Libertin (1654–1732), který tu působil od podzimu 1684 asi po dobu jednoho roku. Divadelní činnost jezuitů se neomezovala jen na oficiální školské drama, ale byla uplatňována také při misijní práci (→ A. Chanovský). Jezuité vycházeli často vstříc zálibě prostých věřících aktivně se účastnit divadelních produkcí o církevních svátcích. Dokladů o těchto akcích není mnoho, neboť nebývaly zapisovány do výkazů činnosti, objevují se však i v jiných jezuitských provinciích. Nelze opomenout ani hypotézu, že jde o následný zápis divadelního představení. | ||
| − | Datace hry do 1684 se mj. odvozuje od zmínky o „krejcaru polském“ (v. 450), předchozího roku tudy táhlo polské vojsko na pomoc Vídni ohrožené Turky. Na provenienci z Chlumku u Luže poukazují názvy vesnic ze vzdálenějšího okolí citované v textu (Srbce, Pešice, Popovice, Mentoury). Dohad, že autor znal → ''Komedii vánoční'' | + | Datace hry do 1684 se mj. odvozuje od zmínky o „krejcaru polském“ (v. 450), předchozího roku tudy táhlo polské vojsko na pomoc Vídni ohrožené Turky. Na provenienci z Chlumku u Luže poukazují názvy vesnic ze vzdálenějšího okolí citované v textu (Srbce, Pešice, Popovice, Mentoury). Dohad, že autor znal → ''Komedii vánoční''… ''z Vlachova Březí'', není opodstatněný, obě hry měly spíše nějaké společné vzory. |
Hra obsahuje 456 veršů, skládá se ze dvou dílů, delšího pastýřského (254 v.) a tříkrálového (202 v.). Děj se odehrává v Čechách a v Betlémě a lze ho rozdělit na tři dějství. Začíná profánním rozhovorem pastýřů, který má skrytou, prostému diváku sotva postřehnutelnou teologickou alegorizaci. Jména pastýřů, původně snad česká (Bárta, Matěj), jsou v novém zpracování podle neznámé předlohy přejata z tehdy populární bukolické literatury (Corydon, Pindarus, Tityrus). Druhou část otevírá zjevení sboru andělů a zvěstování Ježíšova narození, po němž se pastýři rozhodnou k cestě do Betléma. V třetí části se klanějí děťátku a předávají mu dary. V části poslední přicházejí tři králové se zpěvem písně ''Laeti Betlehem'' a klanějí se narozenému Kristu. V propuknuvším sporu mezi králi a pastýři o dítě vyjadřují pastýři své stanovisko v tříslokové písni. Svár řeší anděl, oznamující, že dítě je „pastýřem“ i „králem“, před nímž jsou si všichni rovni. Tato nejdelší scéna hry (154 v.) končí společným zpěvem pastýřů a králů. Následuje ještě žertovné závěrečné petitio a graciarum actio (prosba a poděkování publiku). V textu se nevyskytuje jméno Ježíš či Kristus, třebaže je nepochybné, že se o něm mluví. Z celého kontextu hry je jednoznačně zřejmé, že autor straní čtvrtému stavu (prostému lidu). | Hra obsahuje 456 veršů, skládá se ze dvou dílů, delšího pastýřského (254 v.) a tříkrálového (202 v.). Děj se odehrává v Čechách a v Betlémě a lze ho rozdělit na tři dějství. Začíná profánním rozhovorem pastýřů, který má skrytou, prostému diváku sotva postřehnutelnou teologickou alegorizaci. Jména pastýřů, původně snad česká (Bárta, Matěj), jsou v novém zpracování podle neznámé předlohy přejata z tehdy populární bukolické literatury (Corydon, Pindarus, Tityrus). Druhou část otevírá zjevení sboru andělů a zvěstování Ježíšova narození, po němž se pastýři rozhodnou k cestě do Betléma. V třetí části se klanějí děťátku a předávají mu dary. V části poslední přicházejí tři králové se zpěvem písně ''Laeti Betlehem'' a klanějí se narozenému Kristu. V propuknuvším sporu mezi králi a pastýři o dítě vyjadřují pastýři své stanovisko v tříslokové písni. Svár řeší anděl, oznamující, že dítě je „pastýřem“ i „králem“, před nímž jsou si všichni rovni. Tato nejdelší scéna hry (154 v.) končí společným zpěvem pastýřů a králů. Následuje ještě žertovné závěrečné petitio a graciarum actio (prosba a poděkování publiku). V textu se nevyskytuje jméno Ježíš či Kristus, třebaže je nepochybné, že se o něm mluví. Z celého kontextu hry je jednoznačně zřejmé, že autor straní čtvrtému stavu (prostému lidu). | ||
| Řádka 20: | Řádka 20: | ||
Autor se zálibou pracoval s teologicky motivovaným triadickým principem (tři „světy“, tři postavy pastýřů a tři králové atd). Od umělého lidového jazyka se plasticky odlišují ceremoniální výpovědi králů, promyšlená je i veršová faktura (repliky pastýřů: 8a8a8b8b, repliky králů: 8a7b8a7b). Text propojený devíti písněmi neobsahuje scénické poznámky. | Autor se zálibou pracoval s teologicky motivovaným triadickým principem (tři „světy“, tři postavy pastýřů a tři králové atd). Od umělého lidového jazyka se plasticky odlišují ceremoniální výpovědi králů, promyšlená je i veršová faktura (repliky pastýřů: 8a8a8b8b, repliky králů: 8a7b8a7b). Text propojený devíti písněmi neobsahuje scénické poznámky. | ||
| − | Jeviště bylo pro všechny účinkující společné, před hrací plochou stál „betlém“ (svatá rodina a snad vůl s oslátkem) patrně zpodobený malbou či plasticky. Ve hře účinkovali nejspíše žáci i dospělí koledníci, zpěváci, snad členové tamějšího zbožného bratrstva. Rovněž nelze přesně určit, kde se hrálo – jistě v kryté místnosti, snad ve školní budově nebo v rezidenci. Hru znovu uvedl E. F. Burian v D 46 pod | + | Jeviště bylo pro všechny účinkující společné, před hrací plochou stál „betlém“ (svatá rodina a snad vůl s oslátkem) patrně zpodobený malbou či plasticky. Ve hře účinkovali nejspíše žáci i dospělí koledníci, zpěváci, snad členové tamějšího zbožného bratrstva. Rovněž nelze přesně určit, kde se hrálo – jistě v kryté místnosti, snad ve školní budově nebo v rezidenci. Hru znovu uvedl E. F. Burian v D 46 pod názvem ''Je náš anebo váš?'' v rámci inscenace ''Vánoční hry českého lidu ''(1946). |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Verze z 31. 10. 2016, 09:41
RAKOVNICKÁ HRA VÁNOČNÍ
anonymní dramatický text - asi 1684
Známé i jako Vánoční hra žáků / studentů staročeských, Pastýřská hra o narození Páně, Je náš anebo váš?
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné, až po přihlášení.
