Zobrazení zdroje stránky Brunian, Johann Joseph

<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
<span id="PageFillProgress">3</span>
</ee:progress>{{Infobox Osoba
| jméno=<ee:firstname>Johann Joseph</ee:firstname> 
| příjmení=<ee:lastname>BRUNIAN</ee:lastname>
| pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym>
| narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
19. 3. 1733
</ee:mvchronology>
| místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place">
Praha
</ee:mvchronology>
| zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
15. 6. 1781
</ee:mvchronology>
| místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
Altona (Hamburk, Německo)
</ee:mvchronology>
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
| povolání=<ee:profession>herec, ředitel divadelní společnosti,</ee:profession>
}}<ee:perex>

</ee:perex><ee:content>
Psán též Johannes Josephus Prunian. – Pocházel ze zchudlého šlechtického rodu. Asi 1745 nastoupil divadelní dráhu u herecké společnosti blíže neznámého principála Hölzela, pak u skupiny provazolezců a nedlouho poté (asi 1746) byl angažován v Kremži u tehdy již slepého principála → C. J. Nachtigalla. Před 1750 pak působil ve Vídni u principála → J. M. Brennera, s nímž se dostal do Olomouce, Znojma a do Norimberku. Samostatně hrál zprvu s loutkami na Moravě, přičemž vystoupení doplňoval vlastními tanečními produkcemi, poté cestoval s malou společností, kterou údajně po smrti svého prvního principála Hölzela (po 1750) převzal a oženil se s jeho vdovou. Podle '''B'''. prvního anonymního životopisce měla 1751–60 trasa této společnosti vést městy Basilej, Štrasburk, Freiburg im Breisgau, Mannheim, Mohuč, Frankfurt nad Mohanem, Würzburg, Bamberg, Norimberk. Doložit a datovat lze pobyty u dvora knížete Öttingen-Wallersteina 1751, ve Würzburgu a v Norimberku 1752, další zjištěné štace byly Eichstätt 1752/53 (⇒ Meyer 2, XIII, s. 348, 358, cedule s obsazením zde datovány chybně 1747) a Mergenthal 1753, Bern a Basilej 1757 a Augsburg 1759/60. Někdy po 1752 bylo údajně v Hamburku provedeno 25 '''B'''. baletů (⇒ Meyer 2, XXI, s. 107).

1760 hrál ve Freisingu a v Mnichově, kde jej zastihl → J. Kurtz a angažoval do svého pražského ansámblu, v němž '''B'''. vynikl jako herec. Hrál zde zprvu pod jménem Brenian, protože se jeho bratr, který v Praze žil jako důstojník, cítil zneuctěn hercem ve svém příbuzenstvu. Po ukončení německých představení Kurtzovy společnosti v Praze se '''B'''. postavil do čela jedné její části a získal povolení hrát od Velikonoc 1763 v Brně. Soubor, který angažoval, byl však pro Brno příliš početný (obsahoval i baletní skupinu), neúnosné se ukázaly i náklady na dekorace a kostýmy. '''B'''. upadl do dluhů a musel v Brně přes veškerý úspěch u publika skončit. Dluhy zaplatil ze zálohy, kterou mu poslal → G. Bustelli, jenž si jej přál mít jako podnájemce v pražském Divadle v Kotcích. Pro Prahu angažoval '''B'''. do souboru další členy, mj. → M. Scholze, S. Mecourovou a → J. Tillyho s rodinou, baletního mistra → J. Hornunga a kapelníka G. Savia. Přemrštěné náklady a značná výše nájmu, který musil platit Bustellimu, jej po roce přiměly k rozhodnutí Prahu opustit a přijmout nabídku ze Štýrského Hradce (1765–68). Zde se však opět dobyl diváckého úspěchu jen za cenu tíživého zadlužení. '''B'''. zanechal na místě společnost i celý fundus a uchýlil se 1768 do Prahy s dětským baletem, s nímž začal hrát v Thunovském divadle na Malé Straně. Za cenu dalšího zadlužení dosáhl pak příjezdu své společnosti ze Štýrského Hradce. V prosinci 1768 se mu podařilo po delším vyjednávání smluvit s Bustellim za podpory pražské šlechty nový, výhodnější podnájem Divadla v Kotcích. Tím byla zahájena vrcholná éra '''B'''. principálského působení, která mu v divadelní historii zajistila místo „reformátora pražského divadla“, ale v níž nakonec tísněn starými i novými dluhy po deseti letech podlehl. Hlavními hereckými oporami souboru byli od 1770 J. Unger, → J. F. Jonassohn, K. F. Henisch, → R. Waitzhofer, krátce → J. Böhm, herečky A. Mionová (pozdější druhá manželka '''B'''.), K. Henischová a E. Koberweinová, kapelníkem byl → F. O. Holý. K nim přibyli 1771 → J. B. Bergobzoom (1772–74 převzal i režii), → J. A. Christ a baletní mistr → V. Morávek-Alberti, 1772 J. Schimann a 1774 → E. Tilly (od 1775 provd. Scholzová).

Dík štědré podpoře šlechty, jmenovitě hraběte → Prokopa Vojtěcha Černína, který převzal 1774 intendanturu divadla a před svou smrtí 1777 vrátil '''B'''. všechny nesplacené dlužní úpisy, se společnost v Kotcích udržela až do sezony 1778/79. Tehdy '''B'''. znovu pojal úmysl zbavit se kontraktu s Bustellim, který se mu pro výši nájmu zdál vždy nevýhodný a také nyní vedl k novému zadlužení. Bez ohledu na smlouvu, která jej vázala až do 1780, odjel s částí společnosti nejprve 1777 do Drážďan, pak v létě 1778 do Braunschweigu, kde se však po počátečních úspěších znovu zadlužil a v září 1779 byl nucen tento podnik ukončit. Pak se mu podařilo vystupovat ještě v Hildesheimu a získat angažmá u dvora ve Schleswigu, ale i odtud byl zanedlouho propuštěn a odkázán na živoření po malých štacích. Pražskou část '''B'''. společnosti vedl zatím → M. Scholz, ale Bustelli dal 1779 přednost → K. Wahrovi, který vedení německé činohry v Divadle v Kotcích převzal. V herecké dráze se pokoušel '''B'''. s malým úspěchem následovat jeho adoptivní syn Johann.

Za putování s cestujícími hereckými společnostmi vyspěl '''B'''. v herce širokého oborového spektra. U Brennera hrál nejen Hanswursta, ale i milovníky a dokonce milovnice (jako „slečna Brunnerová“). Uplatňoval se i jako tanečník. Z této doby pocházejí četné rytiny, které jej zobrazují v hanswurstovských rolích. Rezidua komediantského typového herectví bylo v jeho projevu možno rozeznat i v jeho reformní éře. Když hrál 1772 sedláka Michela v Hillerově singspielu ''Die Jagd'' [Honitba], postrádala pražská kritika individualizaci této postavy. Tehdy byl daleko větší jeho význam jako ředitele a iniciátora nové dramaturgie. Již v Brně vydal 1763 tiskem několik libret komických oper, např. kus ''Die Gouvernante ''z Kurtzova repertoáru, ve kterém zřejmě sám hrál Bernardona, a zpěvohru ''Die das Glück hat, führt den Bräutigam nach Haus'' [Ta, která má štěstí, přivede si domů ženicha], dále ohlašoval mj. Lessingovu hru ''Miss Sara Sampson. ''V Praze 1764/65 uvedl např. tiskem zachovanou burlesku ''Der vergötterte Bernardon ''[Zbožněný Bernardon, 1764] a také novinku, truchlohru J. F. Cronegka ''Olint und Sophronia'', opět tedy titul z oblasti literárně fixované činohry. V sedmdesátých letech 18. stol. uváděl i náročné texty Diderotovy (''Der Hausvater'' [Otec rodiny], 1772) a Lessingovy (''Der Schatz'' [Poklad], 1772). Hojně hrál komedie C. Goldoniho (jen v sezoně 1771/72 pět her, např. ''Das neugierige Frauenzimmer ''[Zvědavé ženy], ''Der gutherzige Murrkopf'' [Dobrosrdečný bručoun]). V úpravách → F. J. Fischera uváděl hry Shakespearovy (''Macbeth'', ''Kaufmann von Venedig'' [Kupec benátský], ''Richard II''., 1777). Seznámil Prahu také s řadou titulů francouzské komické opery (Grétryho ''Der Huron'', 1768; ''Die beiden Geizigen'' [Dva skrblíci], 1778) a německého singspielu (Hiller: ''Die Jagd'', 1772). Přijímal do souboru herce s literárními schopnostmi (např. J. Ungera, → H. F. Möllera, J. Schimanna) a obohacoval svůj repertoár i původními novinkami (Möller: ''Lionel und Clarisse''; ''Ernest und Gabrielle'', obě 1775). Stejně tak vítal i dramata jiných pražských autorů, mj. → K. F. Guolfingera von Steinsberg (''Graf von Treuberg'' [Hrabě z Treubergu], 1778). Jeho reformátorské odhodlání bylo vždy korigováno rozmyslem divadelního praktika. Ten přivedl '''B'''. také k pokusu o uvedení inscenace v českém jazyce (J. Ch. Krüger: ''Kníže Honzík'', 1771, p: → J. Zeberer).
</ee:content>
<ee:bibliography>
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>NA, fond ČG-Publ 1764–83, sign. B 11/1, kart. 286; B 11/2, kart. 287; AMP, Sbírka listin papírových, sign. I-591/97, 98 (26. 9. a 15. 11. 1768); SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA Černínové (nezpracován), kart. 395–397; tamtéž, dodatky + fond Velkostatek Jindřichův Hradec, kart. 157 (korespondence B. s hrabětem Černínem, dokumenty k repertoáru a účetní výkazy k provozu B. společnosti v Divadle v Kotcích); Katolische Kirchengemeinde St. Joseph, Hamburg, registr zemřelých, kniha č. 14, s. 7, č. 11 (15./17. 6. 1781); GNM Nürnberg, knihovna, sign. L 1313<sup>w </sup>2°: soubor cedulí společnosti J. M. Brennera (29. 6.–9. 9. 1750, B. jako Harlequin); tamtéž: dvě mědirytiny B. jako Hanswursta (⇒ ''Asper'' 1980, obr. 72, 73);  soubor cedulí společnosti J. Schulze s pantomimou B. (1. 5.–9. 8. 1752, B. jako Arlequin; cedule i dosud bibliograficky nepodchycená libreta pantomim, ⇒ Meyer 2/XV); cedule B. společnosti k představení v Thunovském divadle v Praze 13. 8. [1768] (J. E. Schlegel: ''Canut der gütige Regent'', dnes nezvěstná ⇒ ''Bohemia'' 11. 5. 1830); NGg, fond Balzer, sign. R 35272: Johann Joseph von Brunian, rytina J.Balzera dle portrétu P. V. Steinela (⇒ ''Taschenbuch'' 1778); Österreichisches Theatermuseum Wien: Johannes Josephus Prunian, nesign. kolorovaná rytina (b. m., b. d., ⇒ DČD I, ⇒ ''Asper'' 1980, obr. 74); <span style="line-height: 1.6;">Wiener Stadt- und Landesbibliothek, sign. A 13.609: </span>''Eine ganz neue Opera Buffa, Genannt: Das böse Weib, Oder Die Verwandlung eines bösen Weibs in eine gute Frau, aufgeführet unter der Direction des Herrn Jmpressarii J. J. Brunian''<span style="line-height: 1.6;">, Grätz 1765 </span><span style="line-height: 1.6;">(⇒ M</span><span style="line-height: 1.6;">eyer 2, XXI, s. 310n.); NK, sign. 52 F 69/1–2: </span>''J. J. v. Brunians Sammlung von Schauspielen, auf dem Prager Stadt-Theater aufgeführt''<span style="line-height: 1.6;">I–II, Prag 1769, 1770; bibliografie tisků her z fondů AMB, NMk, NK, NMd (soupis A. Scherla v databázi DÚ). </span><span style="line-height: 1.6;">•</span><span style="line-height: 1.6;"> </span>''Neue Litteratur ''<span style="line-height: 1.6;">1772, passim; </span>''Ueber das Prager Theater ''<span style="line-height: 1.6;">1773, passim; </span>''Genaue Nachrichten von beyden k. k. Schaubühnen… und den vorzüglichsten Theatern der übrigen k. k. Erbländer ''<span style="line-height: 1.6;">(Wien) 2, 1773, s. 149–183, 191n.; </span>''Historisch-Kritische Theaterchronik ''<span style="line-height: 1.6;">(Wien) 1, 1774, díl 2, s. 42, 143, 144, 168n., 178; </span>''Dramatischer Antikritikus ''<span style="line-height: 1.6;">(Wien) 1, 1775, s. 62; </span>''Taschenbuch des Wiener Theaters ''<span style="line-height: 1.6;">(Wien) 1, 1777, s. 114, 146, 148; </span>''Taschenbuch von der Prager Schaubühne ''<span style="line-height: 1.6;">1778; GTK 1775, s. 171n.; 1776, s.248n.; 1777, s. 232n.; 1778, s. 215–217; 1779, s. 86; 1780, s. 100; 1781, s. CXXXXIXn.; </span>''Almanach der deutschen Musen auf das Jahr…''<span style="line-height: 1.6;">, Leipzig 1770–78, passim; </span>''Kurzgefasste Nachrichten von den bekanntesten deutschen Nationalbühnen… Statt eines Theaterkalenders für das Jahr 1779''<span style="line-height: 1.6;">, Wien [1778], s. 16; </span>''Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielliebhaber ''<span style="line-height: 1.6;">(Offenbach) 1779, s. 424; </span>''Theater-Journal für Deutschland ''<span style="line-height: 1.6;">(Gotha) 1779, část 10, s. 14n., 90n</span>''.''<span style="line-height: 1.6;">; </span>''Litteratur- und Theater-Zeitung ''<span style="line-height: 1.6;">(Berlin) 2, 1779, s. 220, 386, 681n., 766n.; 3, 1780, s. 245; nesign. [M. Scholz?]: Nachrichten von dem Leben des Herrn von Brunian, 4, 1781, s. 465–470, 481–487, 513–520, 537–542, 583–589, 633–640, 649–654, 739–747; D’Elvert 1852, s. 81–83; V. Ž. Donovský [V. Žížala Donovský]: K dějinám českého divadla v Praze (1771–1823), </span>''Národní listy ''<span style="line-height: 1.6;">25. 5., 1. a 2. 6. 1875; F. A. Witz: </span>''Versuch einer Geschichte der theatralischen Vorstellungen in Augsburg''<span style="line-height: 1.6;">, Augsburg [1876], s. 31; Teuber I 1883, s. 237, 285–354, 373–376; tamtéž II 1885, s. 1–9, 16–46, 107, 114, 133–137, 159, 167, 472–476; K. Trautmann: Deutsche Schauspieler am bayrischen Hofe, </span>''Jahrbuch für Münchener Geschichte ''<span style="line-height: 1.6;">(Bamberg) 3, 1889, s. 430; F. Bischoff: Zur Geschichte des Theaters in Graz, </span>''Mitteilungen des historischen Vereins für Steiermark ''<span style="line-height: 1.6;">(Graz) 40, 1892, 131n.; J. Leisching: Die Vorläufer des ständigen Schauspiels in Brünn, </span>''Zeitschrift des deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens ''<span style="line-height: 1.6;">(Brünn) 5, 1901, s. 249; </span>''Schauspielerleben im achtzehnten Jahrhundert. Erinnerungen von Joseph Anton Christ''<span style="line-height: 1.6;">, ed. R. Schirmer, München–Leipzig 1912, s. 7–46; </span>''Lebenserinnerungen der Karoline Schulze-Kummerfeld ''<span style="line-height: 1.6;">I, ed. E. Benezé, Berlin 1915, s. XXII, 46–50; tamtéž II, s. 52, 77, 170, 180; V. K. Blahník: Příspěvek k dějinám českého divadla, </span>''Rozhledy po literatuře a umění ''<span style="line-height: 1.6;">2, 1933, s. 132–134; K. Sabina: </span>''Počátky českého divadla''<span style="line-height: 1.6;">, Praha 1940, s. 97–102; M. Fehr: </span>''Die wandernden Theatertruppen in der Schweiz''<span style="line-height: 1.6;">, Einsiedeln 1949 (Jahrbuch der Schweizerischen Gesellschaft für Theaterkultur 18, 1948), s. 88n.; P. Kertz–I. Strößenreuther: </span>''Bibliographie zur Theatergeschichte Nürnbergs''<span style="line-height: 1.6;">, Nürnberg 1964, s. 26; K. Fleischmann: </span>''Das steirische Berufstheater im 18. Jahrhundert''<span style="line-height: 1.6;">, Wien 1974, s. 70n.; H. G. Asper: </span>''Hanswurst''<span style="line-height: 1.6;">, Emsdetten 1980, s. 82n.; K. Kindler: </span>''Findbuch zum Bestand der Musikalien des herzoglichen Theaters in Braunschweig 18.–19. Jh.''<span style="line-height: 1.6;">, Wolfenbüttel 1990, s. 282n.; F. Černý: Herzog Michel – Kníže Honzík, </span>''Divadlo v Kotcích''<span style="line-height: 1.6;">, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 163n.; A. Jakubcová: Z Prahy až k severní říšské hranici, </span>''Hudební věda ''<span style="line-height: 1.6;">35, 1998, s. 162n.; </span>''Braunschweiger Theaterzettel 1711 bis 1911''<span style="line-height: 1.6;">, ed. R. Eisinger, Braunschweig 1990, s. XLVIII–IL; A. Sommer-Mathis: </span>''Tu felix Austria nube. Hochzeitsfeste der Habsburger im 18. Jahrhundert''<span style="line-height: 1.6;">, Wien 1994, s. 121, 148; W. Herrmann: </span>''Hoftheater – Volkstheater – Nationaltheater''<span style="line-height: 1.6;">, Frankfurt a. M. 1998, s. 95–110; H. Meise: Rom – Byzanz – Prag. Lucius Papirius und Belisar auf dem Prager Theater der 1760er Jahre, </span>''Miscellanea theatralia. Sborník A. Scherlovi k osmdesátinám''<span style="line-height: 1.6;">, ed. E. Šormová–M. Kuklová, Praha 2005, s. 206–220. • DČD I, Křimice, Meyer, Pies, Radenín, Vondráček I</span></ee:bibliography_content>
</ee:bibliography>
<div class="chronology"><ee:chronology>
== Životní události ==
* <ee:chronology_date_from>19. 3. 1733</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
* <ee:chronology_date_from>15. 6. 1781</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Altona (Hamburk, Německo)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
</ee:chronology></div>
<div class="names"><ee:names>
== Další jména ==
<ee:names_lastname>Prunian</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>Johannes Josephus</ee:names_firstname>
</ee:names></div>
{{#dpl: 
  | linksto={{FULLPAGENAME}} 
  | ignorecase=true
  | mode=category
  | ordermethod=titlewithoutnamespace
  | resultsheader=\n== Vazby ==\n
  | resultsfooter=\n\n
  | noresultsheader=\n
}}
<ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,'' ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav  – Academia 2007, s. 80–84{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Adolf Scherl]]{{break}}</ee:author>

<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]]
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>

<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
<ee:documentation>

</ee:documentation>
</cshow>

<references></references>

<noinclude><languages></languages></noinclude>