Zobrazení zdroje stránky Ehrenbergů, Eleonora z

<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
<span id="PageFillProgress">3</span>
</ee:progress>{{Infobox Osoba
| jméno=<ee:firstname>Eleonora</ee:firstname> 
| příjmení=<ee:lastname>z Ehrenbergů</ee:lastname>
| pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym>
| narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
1. 11. 1832
</ee:mvchronology>
| místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place">
Modrá Hůrka u Čes. Budějovic
</ee:mvchronology>
| zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
30. 8. 1912
</ee:mvchronology>
| místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
Ondřejov
</ee:mvchronology>
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
| povolání=<ee:profession>zpěvačka,</ee:profession>
}}<ee:perex>

</ee:perex><ee:content>
<div>
Vl. jm. Gayerová, svob. paní z Ehrenbergů, psána též Ehrenbergová. Jejího předka, pražského lékárníka A. F. Gayera, povýšila císařovna Marie Terezie 1764 do šlechtického stavu za zásluhy v sedmileté válce. Jeho vnuk Johann Aloys Gayer, dvorní rada vrchního soudního zastupitelství, se stal 1818 svobodným pánem. '''E. '''brzy osiřela. Vzdělávala se v pražském voršilském klášteře (1842–47) a pak ve Vídni, kde 1847–52 pobývala u své tety, svob. paní Hrzánové z Harassu. Věnovala se zprvu klavíru. 1852–54 studovala na konzervatoři v Praze zpěv u G. Gordigianiho (byla považována za jeho nejlepší žákyni), harmonii a kontrapunkt u J. F. Kittla. Gordigiani se orientoval především na italský repertoár a jím vyškolení pěvci se s pozdějším odklonem od bel canta obtížně vyrovnávali. '''E. '''se prosadila hned při debutu v Donizettiho operách v pražském StD (Lucia, ''Die Braut von Lammermoor'', Adina, ''Der Liebestrank'', 3. a 11. 8. 1854). Byla angažována k opeře ve Štětíně (1854–56), kde vynikla jako Julie (Bellini: ''Romeo und Julia''). V únoru 1856 hostovala v Mnichově (Flotow: ''Martha'') a poté ve StD v Praze, kde po několik měsíců zastupovala kvalitní, ale nespolehlivou koloraturní sopranistku J. Brennerovou.
</div>
1856–58 působila v městském divadle v Hamburku a školila se herecky u K. Töpfera, do 1861 byla angažována v Lipsku. 16. 5. 1861 vystoupila ve StD v německém představení Meyerbeerovy opery ''Dinorah'', 30. 6. 1861 zpívala Leonoru v české premiéře Verdiho opery ''Troubadour ''a byla angažována pro oba soubory: v českém jako první dáma vedle T. Boschettiové a K. Gautschové, v německém jako jedna z celkem devíti sólistek. 1862 hostovala v roli Konstance při zahájení operního provozu PD (Cherubini: ''Vodař'') a 1863 přešla definitivně do PD s mimořádným platem 3000 fl. ročně. Ve StD vystupovala ještě 1864. Hostovala v Olomouci (německá představení na konci roku 1866), v českém divadle v Plzni (1866, 6krát v listopadu 1876 v dramatických a koloraturních rolích) a v Čes. Budějovicích (1877). Se souborem PD přešla na sklonku své umělecké dráhy do ND. Tam naposledy vystoupila 29. 4. 1885 (Leonora, Verdi: ''Troubadour''). 1909 se stala první čestnou členkou ND.

Od počátku svého pražského působení vystupovala '''E. '''na besedách a dobročinných akademiích, kde zpívala české písně, romantický písňový repertoár (Schubert, Schumann) a ukázky z oper (12. 3. 1862 F. Škroup: ''Oldřich a Božena'', 19. 3. 1865 F. Škroup: ''Columbus ''ad.). Byla sólistkou chrámových produkcí a oratorií.

Do PD nastoupila jako koloraturní zpěvačka, brzy zvládla většinu rolí tohoto oboru a získala přízeň publika. Za éry kapelníka Maýra byla skutečnou první dámou souboru a její umění do jisté míry určovalo volbu repertoáru. 1865 těžce onemocněla, brzy se však na scénu vrátila. Zprávy o Smetanově nástupu do kapelnické funkce (1866) přijala zprvu rozpačitě a neusilovala o prodloužení smlouvy. Její nástupkyně, které Smetana postupně angažoval, se však většinou neosvědčily, a když i publikum žádalo její návrat, 1867 se vrátila. Podruhé přerušila činnost v PD v období 1876–78, ale po dvou letech se opět vrátila. Podle vlastního údaje měla v repertoáru 132 rolí a vystoupila celkem 1750krát. Některé postavy vytvořila opakovaně ve všech nastudováních během svého angažmá ve StD a v PD. Ztělesňovala hlavní hrdinky v řadě českých premiér cizích oper (Auber, Donizetti, Verdi). Již první kritiky oceňovaly její měkký, lehký soprán značného rozsahu (do f<sup>3</sup>), velmi dobrou technickou přípravu, která jí dávala pěveckou suverenitu, a herecký talent; občasné výtky se zmiňovaly jen o poměrně malém objemu jejího hlasu (Bellini: ''Norma''). Vytvořila jedinečnou Královnu noci (Mozart: ''Kouzelná flétna''), mimořádnou Gildu a Violettu (Verdi: ''Rigoletto'', ''Traviata'') a byla vynikající představitelkou ženských postav v Meyerbeerových operách, zvl''. Dinory ''ve stejnojmenné opeře a Isabelly v ''Robertu ďáblovi''. Dařily se jí i postavy prostých dívek (Anička, Weber: ''Střelec kouzelník'', Zerlina, Mozart: ''Don Juan'', Zuzanka, Mozart: ''Figarova svatba'', 29. 6. 1862 zpívala roli Růženy v představení ''Dráteníka ''k uctění památky F. Škroupa). Zatímco v dramatickém oboru jí na české scéně konkurovaly H. Zawiszanka, později M. Macháčková, G. Roubalová a předčasně zemřelá V. Blažková, v koloraturních rolích neměla až do nástupu M. Sittové soupeřku. Kritika přijímala s uznáním i její neutuchající snahu o herecké propracování výkonu, jež u koloraturních pěvkyň nebylo vždy pravidlem. Část kritiky jí vytýkala, že svých technických schopností nadužívá na úkor dramatické pravdivosti a do notového textu vkládá koloratury, které mění charakter hudby. Je známo, že se přidržovala běžné italské praxe a přidávala do některých oper virtuózní pasáže z jiných děl; např. do Halévyho ''Blesku ''vložila celou árii pravděpodobně Auberovu (''Slavoj ''5, 1864, s. 303), v Rossiniho ''Lazebníku sevillském ''zpívala vložku od Adama (''Dalibor ''1874, s. 48). V tomto smyslu však nebyla ve své době výjimkou.

<span style="line-height: 1.6;">O pěveckých výkonech </span>'''E. '''<span style="line-height: 1.6;">psal též B. Smetana v </span>''Národních listech. ''<span style="line-height: 1.6;">Oceňoval její hlas i herectví, přirozeně v rámci svého chladnějšího vztahu vůči hudbě s virtuózními prvky. Rozšířené tvrzení, že se chovala jako primadona, která odmítala zpívat Smetanovy prosté venkovské typy, se zakládá na nepřesném výkladu její neshody se Smetanou o roli Ludiše v </span>''Braniborech v Čechách''<span style="line-height: 1.6;">. Podle Smetanova deníkového zápisu z r. 1865 </span>'''E. '''<span style="line-height: 1.6;">nakonec nepřijala dramatickou roli Ludiše s odvoláním na svůj koloraturní obor, ač provedla ukázku z ní koncertně před premiérou opery (28. 12. 1864). Snad sehrál roli i její osobní vztah ke Smetanovu konkurentovi kapelníku Maýrovi. Po Mařence byla i první Jitkou ve Smetanově </span>''Daliboru ''<span style="line-height: 1.6;">(1868), v pozdějších představeních </span>''Prodané nevěsty ''<span style="line-height: 1.6;">akceptovala roli Háty a na sklonku kariéry se zapojila do kvartetu ženců za scénou v </span>''Libuši''<span style="line-height: 1.6;">. K 50. výročí Smetanovy umělecké činnosti, při slavnostním představení </span>''Hubičky ''<span style="line-height: 1.6;">4. 1. 1880, předala skladateli jménem operního souboru vavřínový věnec.</span>

Nejedlého výrok, že '''E. '''„zůstala předsmetanovskou zpěvačkou, úplně nedotčenou Smetanovým uměním, jeho duchem“ (Opera ND I, s. 82), se nezakládá na skutečnostech. Naopak lze konstatovat, že ač pocházela z německého prostředí a její umělecký typ a repertoár byly předurčeny italským školením, zásadním způsobem se podílela na počátečním konsolidování novodobé české opery v tvůrčím i interpretačním smyslu. Vytvořila řadu prvních profesionálně dokonalých postav světového repertoáru v českém jazyce.
</ee:content>
<ee:bibliography>
== <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>Ve StD: '''1854: '''Lucie (Donizetti: ''Die Braut von Lammermoor''), Adina (Donizetti: ''Der Liebestrank''); '''1856: '''Margarethe von Valois (Meyerbeer: ''Die Hugenotten''), Lady Durham (Flotow: ''Martha''), Eudoxie (Halévy: ''Die Jüdin''), Mathilda (Rossini: ''Wilhelm Tell''), Elvira (Auber: ''Die Stumme von Portici''); '''1861: '''Dinorah (Meyerbeer: ''Dinorah''), Leonora (Verdi: ''Troubadour'', poprvé v čes. představení ve StD), Eudoxia (Halévy: ''Židovka''), Anička (Weber: ''Der Freischütz'', též v čes. představeních ''Střelec kouzelník ''v Novoměstském divadle), Královna noci (Mozart: ''Die Zauberflöte''), Marie (Donizetti: ''Dcera pluku''), Paní Fluth (Nicolai: ''Die lustigen Weiber von Windsor''), Zerlina (Auber: ''Fra Diavolo'', čes. i něm.); '''1862: '''Adina (Donizetti: ''Nápoj lásky''), Růžena (F. Škroup: ''Dráteník'', v Novoměstském divadle), Lucrezia (něm., Donizetti: ''Lucrezia Borgia'').  •  V PD a ND: '''1862: '''Konstance (Cherubini: ''Vodař'', 20. 11. zahajovací představení oper. souboru PD), Julie (Bellini: ''Montekové a Kapuleti''), Leonora (Flotow: ''Alessandro Stradella''), Lady Durhamová (Flotow: ''Marta''), Dinorah (Meyerbeer: ''Dinorah''), Eva (Dörstling: ''Eva Hlínová, dcera zbrojíře pražského''), Královna noci (Mozart: ''Kouzelná flétna''); '''1863: '''Leonora (Verdi: ''Troubadour''), Lukrecie (Donizetti: ''Lukrecie Borgia''), Elvíra (Auber: ''Němá z Portici''), Rosina (Rossini: ''Lazebník sevillský''), Desdemona (Rossini: ''Otello''), Mme Darbel [Leonora] (Halévy: ''Blesk''), Nehalena (Skuherský: ''Vladimír, bohů zvolenec'', prem.); '''1864: '''Eudoxie (Halévy: ''Židovka''), Lucie (Donizetti: ''Lucie z Lammermooru''), Norma (Bellini: ''Norma''), Gilda (Verdi: ''Rigoletto''), Henriette (Auber: ''Zedník a zámečník''), Markéta z Valois (Meyerbeer: ''Hugenoti''), Zerlina (Mozart: ''Don Juan''), Anna (Boieldieu: ''Bílá paní''), Růžena (F. Škroup: ''Dráteník''), Berta (Auber: ''Sníh''), Adina (Donizetti: ''Nápoj lásky''); '''1865: '''Linda (Donizetti: ''Linda ze Chamounix''), Zuzanka (Mozart: ''Figarova svatba''), Zerlina (Auber: ''Fra Diavolo''), Paní Brodská (Nicolai: ''Veselé ženy windsorské''), Elvíra (Verdi: ''Ernani''), Kamila (Hérold: ''Zampa''), Anežka z Vartenberku (Šebor: ''Templáři na Moravě'', prem.), Anička (Weber: ''Střelec kouzelník''); '''1866: '''Madelena (Adam: ''Postilion z Lonjumeau''), Marie (Lortzing: ''Zbrojíř''), Mařenka (Smetana: ''Prodaná nevěsta'', prem. 1. verze), Antonida (Glinka: ''Život za cara''), Adalgisa (Bellini: ''Norma''), Sidonie (Gluck: ''Armida''); '''1868: '''Violetta (Verdi: ''La Traviata''), Lora (Skuherský: ''Lora'', prem.), Jitka (Smetana: ''Dalibor'', prem.), Helena (Auber: ''První den štěstí''); '''1869: '''Karolina (Adam: ''U věrného pastýře''), Konstance (Mozart: ''Únos ze serailu''), Angela (Auber: ''Černé domino''), Anetta (Ricciové: ''Kryšpín a kmotra''); '''1870: '''Angelina (Rossini: ''Popelka''); '''1873: '''Isabella (Hérold: ''Souboj''), Sylvia (Gounod: ''Holubice''); '''1875: '''Berta (Meyerbeer: ''Prorok''); '''1877: '''Inez (Meyerbeer: ''Afričanka''); '''1878: '''Philina (Thomas: ''Mignon''); '''1879: '''Ludmila (Glinka: ''Ruslan a Ludmila''); '''1881: '''Háta (Smetana: ''Prodaná nevěsta'', též 100. představení 5. 5. 1882), Žnečka (Smetana: ''Libuše'', prem.); '''1882: '''Marfa (Dvořák: ''Dimitrij'', prem.).</ee:bibliography_content>
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>Österr. Staatsarchiv–Allgem. Verwaltungsarchiv, Vídeň: ''Nobilitierungsakt A. F. Gayer ''a ''Freiherrnstandsakt Johann Alois Gayer, Edler von Ehrenberg''. – Soukromý archiv dokumentů vlastní paní Š. Bumbová, Ondřejov. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1855, s. 48; 1857, s. 49; 1862, s. 21, 50, 58, 67; 1863, s. 12, 58; ''Dalibor ''4, 1861, s. 122, 129, 130, 137, 146, 180, 194, 209, 217; 5, 1862, s. 8, 31, 55n., 72, 88, 102, 175, 191, 215, 240, 246; ''Slavoj ''2, 1863, 57n., 119, 141, 143, 186, 226, 250; 3, 1863, s. 15n., 60, 82n., 97, 114, 137, 153, 188, 205, 226; 4, 1864, s. 11, 26n., 39, 63, 83, 98, 113, 116n., 132, 150, 164, 204; 5, 1864/65, s. 268, 286n., 303nn., 336, 421; 6, 1865, s. 11, 46n., 78, 102, 118n., 153, 170, 200; ''Národní listy ''17. 2. 1864, 15. 3. 1865, 30. 5. 1868, 30. 4. a 1. 5. 1885 [odchod z ND]; ''Hudební listy ''1, 1870, zvl. s. 16, 40, 384; ''Dalibor ''1, 1873, s. 108, 151, 199, 214n., 270, 339, 370n.; 2, 1874, s. 48, 55; ''Dalibor ''1, 1879, s. 33; 3, 1881, s. 14; 6, 1884, s. 277–278; 7, 1885, s. 105, 161, 203; 34, 1912, s. 289; J. Arbes: J. N. M., 1889, přetisk ve sb. J. Arbes: Z ''divadelního světa'', 1958, s. 9–124; Teuber III, 462, 472, 531, 546–547, 565, 574, 580, 679, 698; A. Čech: ''Z mých divadelních pamětí'', [1903], s. 21, 28, 44, 45, 67, 68, 101, 109, 110, 112; ''Divadelní listy ''5, 1903/04, s. 210; J. Branberger: ''Konservatoř hudby v Praze'', 1911; B. Kalenský: E. z E., ''Smetana ''3, 1913, s. 15; R. Veselý: E. z E., ''Hudební revue ''6, 1912/13, s. 35–37; B. Benoni: ''Moje vzpomínky a dojmy'', I–II, 1917, 1919; K. Šípek: ''Vzpomínky na Prozatímní'', 1918, s. 34; L. Dolanský: ''Hudební paměti'', 1918, 2. vyd. 1949; M. Zenger: ''Geschichte der Münchener Oper'', München 1923, s. 405; Nejedlý: Opera ND I; Bartoš: PD opera; J. Plavec: ''František Škroup'', 1941; L. Novák: ''Stará garda Národního divadla'', ''Činohra–Opera–Balet'', 1944, s. 288–300 [obs. její autobiogr.]; V. H. Jarka: ''Kritické dílo B. Smetany'', ''1858–1865'', 1948, s. 70, 98, 109–110, 116, 119, 122, 127, 131–132, 135, 140–143, 148–149, 152, 154–155, 159, 161, 163, 240–242; P. Pražák: ''Smetanovy zpěvohry'', I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; F. Bartoš: ''Smetana ve vzpomínkách a dopisech'', 1954, s. 80–81, 209; A. Špelda: ''Plzeňská zpěvohra v starém divadle, 1868–1902'', 1950–1954, rkp. v DÚ; P. Pražák: ''Smetanova Prodaná nevěsta. Vznik a osudy díla'', 1962, s. 41, 44, 61, 70, 96; J. Kalistová: Smetanovští interpreti v olomouckém divadle před sto lety, ''Střední Morava, Kulturně historická revue ''1, Olomouc 1966; PD 1862–83; Trávníčková: PD.  •  ODS; Otto–Dodatky; Pazdírek; ČHS; Piper, sv. Register; Kutsch 1997; ND po 1883.</ee:bibliography_content>
</ee:bibliography>
<div class="chronology"><ee:chronology>
== Životní události ==
* <ee:chronology_date_from>1. 11. 1832</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Modrá Hůrka u Čes. Budějovic</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
* <ee:chronology_date_from>30. 8. 1912</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Ondřejov</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
</ee:chronology></div>
<div class="names"><ee:names>
== Další jména ==
<ee:names_lastname>Gayerová</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>Eleonora</ee:names_firstname>, <ee:names_lastname>svob. paní z Ehrenbergů</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>Eleonora</ee:names_firstname>, <ee:names_lastname>Ehrenbergová</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>Eleonora</ee:names_firstname>
</ee:names></div>
{{#dpl: 
  | linksto={{FULLPAGENAME}} 
  | ignorecase=true
  | mode=category
  | ordermethod=titlewithoutnamespace
  | resultsheader=\n== Vazby ==\n
  | resultsfooter=\n\n
  | noresultsheader=\n
}}
<ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 132–135{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Vlasta Reittererová]]{{break}}</ee:author>

<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>

<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
<ee:documentation>

</ee:documentation>
</cshow>

<references></references>

<noinclude><languages></languages></noinclude>