Zobrazení zdroje stránky Gassmann, Florian Leopold

<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
<span id="PageFillProgress">3</span>
</ee:progress>{{Infobox Osoba
| jméno=<ee:firstname>Florian Leopold</ee:firstname> 
| příjmení=<ee:lastname>GASSMANN</ee:lastname>
| pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym>
| narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
3. 5. 1729
</ee:mvchronology>
| místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place">
Most
</ee:mvchronology>
| zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
20. 1. 1774
</ee:mvchronology>
| místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
Vídeň (Rakousko)
</ee:mvchronology>
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
| povolání=<ee:profession>skladatel, divadelní kapelník,</ee:profession>
}}<ee:perex>

</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>
Příjmení psáno také Gaßmann, Gaismann, Gasman, Gazman, Gaszmann. – Předpokládá se, že studoval na jezuitském gymnáziu v Chomutově a že další hudební vzdělání získal u ředitele mosteckého kůru J. Vobořila. Tyto informace však archivní průzkum (⇒ ''Dichtl'' 1997) nepotvrdil, podobně jako '''G'''. pobyt v Karlových Varech 1742, kde si měl jako harfenista vydělávat na cestu do Itálie. Podnikl ji proti vůli rodičů a 1742–45 studoval v Bologni a v Benátkách. Pro benátská divadla 1757–62 komponoval italské opery. Jako první byla 1757 uvedena opera ''Merope ''v divadle S. Moisè, 1759 pak '''G'''. první opera buffa ''Gli uccellatori'' [Ptáčníci], s níž zahájil kariéru jednoho z předních skladatelů italské buffy předmozartovského období. 1762 přišel '''G'''. do Vídně a 1763 se zde natrvalo usadil, angažován zprvu jako baletní skladatel a 1764 ustanoven císařským dvorním divadelním kapelníkem jako následovník → Ch. W. Glucka. Nejpozději 1766 se stal dvorním komorním skladatelem a 1772 převzal po smrti G. Reuttera ml. místo císařského dvorního kapelníka. 1771 inicioval založení vídeňské Společnosti hudebních umělců pro podporu vdov a sirotků (Musikalische Sozietät der Witwen und Waisen – Tonkünstlersozietät). První akademie této společnosti, na níž bylo 29. 3. 1772 provedeno '''G'''. oratorium ''La Betulia liberata'' [Osvobozená Betulie], se stala první veřejnou koncertní produkcí ve Vídni. '''G'''. žákem byl A. Salieri. '''G'''. předčasně zemřel na následky zranění, které utrpěl při cestě do Itálie.

Ve funkci skladatele a kapelníka komponoval pro dvorní divadla sbory, balety, sinfonie a doplňková zpěvní čísla, pro dvorské slavnosti skládal opery seria, mj. ''Il trionfo d’amore ''[Triumf lásky, azione teatrale, l: P. Metastasio, Schönbrunn 25. 1. 1765] k příležitosti sňatku Josefa II. s Marií Josefou Bavorskou a operu ''Amore e Psiche ''(l: M. Coltellini, 5. 10. 1767) k plánované svatbě rakouské arcivévodkyně Marie Josefy s neapolským následníkem trůnu Ferdinandem IV., podobně jako na zakázku pro italská divadla (např. ''L’opera seria'' a ''Ezio'' pro benátský karneval 1769 a 1770).

Úspěchu a proslulosti dosáhl především svými buffami. Zpočátku byla jeho vzorem benátská produkce, zvláště kompozice B. Galuppiho. '''G'''. zralá díla ztělesňují samostatnou vídeňskou tradici, v níž se slučují zdroje a inspirace benátské, picciniovské, opera comique, singspiel i opera seria a podněty Gluckovy. Představují jednu z podob předmozartovské buffy, charakteristickou bohatě rozvinutým a suverénně zvládnutým hudebním vyjádřením. Hudba byla už schopna převzít režii jevištního dění, ale v '''G'''. tvorbě nejsou takové momenty příliš časté. Skladatel sice umisťuje dějové momenty do přesně vytčených míst hudebního průběhu, v řadě stěžejních dějových bodů však ponechává realizace komického efektu slovu a herecké akci. Dramaticky samostatná hudební gestika se objevuje spíše ojediněle, a hudba tak zůstává doplňujícím prvkem struktury. I přesto '''G'''. dosáhl značné virtuozity a vynalézavosti v nebývale rozsáhlých hudebních úsecích plného orchestrálního lesku, v nápaditých sólistických instrumentálních figurách a v předstíraných metrických nepravidelnostech, realizovaných na pozadí přísného periodického členění. Takovým dílem je ''La contessina ''[Slečna hraběnka, dramma giocoso per musica, l: M. Coltellini dle Goldoniho], poprvé uvedená 3. 9. 1770 ve speciálně postavené budově na náměstí v Uničově [Mährisch-Neustadt] při příležitosti politického jednání Josefa II. s Friedrichem II. Buffu, jejímž námětem je překonání stavovských rozdílů sňatkem mezi oklamanou sebevědomou komtesou, podporovanou otcem, náležitě pyšným na svůj šlechtický původ, a vítězícím mazaným kupeckým synkem, vzápětí po premiéře převzala do svého repertoáru také → Bustelliho operní společnost a uvedla ji v Drážďanech a v Braunschweigu (1772). Bustelli hrál '''G'''. buffy také v Praze a v Karlových Varech: ''Gli uccelatori'' [Ptáčníci, 1765]; ''Il viaggiatore ridicolo'' [Směšný cestující, 1767, podzim 1767 Drážďany]; ''L’amore artigiano'' [Řemeslnická láska, 1774]. V osmdesátých letech 18. stol. je v německých překladech v Praze uváděla společnost → Wahrova, ve stejné době se hrály i v Brně v překladech → L. Zehnmarka (''Die Liebe unter den Handwerksleuten''). Několik novodobých inscenací '''G'''. oper bylo uskutečněno koncem 20. stol. (''La notte critica'' [Kritická noc], l: Goldoni, Vídeň 1768, Jihočeské divadlo České Budějovice 1994, JAMU Brno 1999; ''La contessina'', Komorní opera Orfeo 1996).

'''G'''. patřil ke skupině hudebníků označovaných ve své době za špičkové hudební umělce pocházející z Čech. Jeho biografie byla zařazena do dobové publikace A. Voigta ''Effigies virorum eruditorum atque artificum Bohemiae et Moraviae''. Je známo, že si udržoval přehled o pražském hudebním životě a jeho osobnostech.
</ee:content>
<ee:bibliography>
== <ee:bibliography_label>Edice</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>''La Contessina'', ed. R. Haas, Wien 1914, reprint Graz 1960 (Denkmäler der Tonkunst in Österreich, sv. 42–44); ''Amore e Psiche'' (1767), faksimile ed. H. M. Brown–E. Weimer, New York 1977–84 (Italian Opera 1640–1770, sv. 87; libreto sv. 92);  ''L’opera seria'', tamtéž sv. 89, libreto sv. 96); ''La Betulia liberata'', faksimile, New York–London 1987 (The Italian Oratorio 1650–1800: The Oratorio in Vienna before 1750, sv. 26).</ee:bibliography_content>
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>Archiv der Gesellschaft der Musikfreunde in Wien: rkp. biografie F. L. G.; prameny uložené v českých zemích ⇒ ''Donath'' 1914 (ČMH, MZMh, zvl. SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Schwarzenberská hudební sbírka); libreta ⇒ Kneidl, ⇒ Sartori, ⇒ Meyer. • A. Voigt: ''Effigies virorum eruditorum atque artificum Bohemiae et Moraviae ''II, Pragae 1775, s. 160–163; J. Sonnleithner: Biographische Skizze über F. L. G., ''Wiener Theater Almanach für das Jahr 1795'', s. 31–56; ''Allgemeine musikalische Zeitung'' (Leipzig) 15, 1813, s. 78n.; T. Wiel: ''I Teatri Musicali Veneziani del Settecento'', Venezia 1897, reprint Leipzig 1979, s. 211, 216n., 220, 223n., 230n., 234, 265n.; E. Steinhard: Ein alter deutschböhmischer Tonkünstler, ''Deutsche Arbeit'' (Berlin) 7, 1907/08, s. 745–754; G. Donath–R. Haas: F. L. G. als Opernkomponist, ''Studien zur Musikwissenschaft'' (Leipzig–Wien) 2, 1914, s. 34–211; F. Kosch: F. L. G. als Kirchenkomponist, 14, 1927, s. 213–240; C. Schoenbaum: Die böhmischen Musiker in der Musikgeschichte Wiens, 25, 1962, s. 480n.; G. Zechmeister: ''Die Wiener Theater nächst der Burg und nächst dem Kärntnerthor von 1747 bis 1776'', Wien 1971, s. 139, 265–269, 273, 280n., 287–291, 306–308, 311–313, 346–349, 358, 373; R. Strohm: ''Die italienische Oper im 18. Jahrhundert'', Wilhelmshaven 1979, s. 278–290; J. Vyšohlídová: Bohemika ve sbírce autografů Státní knihovny v Berlíně, ''Miscellanea musicologica ''32, 1988, s. 110–112; J. Pešková: Opery ve Schwarzenberské hudební sbírce v Českém Krumlově, ''Barokní divadlo. Divadelní a hudební kultura na zámku v Českém Krumlově'', ed. V. Ptáčková, Praha 1993, 224n.; A. Sommer-Mathis: ''Tu felix Austria nube. Hochzeitsfeste der Habsburger im 18.Jahrhundert'', Wien 1994, s. 110–114, 145–148; R. Kleinertz: Musik als Parodie. Bemerkungen zu F. L. G. Dramma giocoso La contessina, ''Die Oper in Böhmen, Mähren und Sudetenschlesien'', ed. T. Fuchs, Regensburg 1996, s. 40–50; K. Dichtl: F. L. G. und seine Zeit, tamtéž, s. 36–39 + Novodobé gassmannovské bádání, ''Opus musicum ''(Brno) 29, 1997, s. 176–185. • ČHS, Dlabač, Grove, Grove O, LDM, MGG, Wurzbach</ee:bibliography_content>
</ee:bibliography>
<div class="chronology"><ee:chronology>
== Životní události ==
* <ee:chronology_date_from>3. 5. 1729</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Most</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
* <ee:chronology_date_from>20. 1. 1774</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Vídeň (Rakousko)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
</ee:chronology></div>
<div class="names"><ee:names>
== Další jména ==
<ee:names_lastname>Gaßmann</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>, <ee:names_lastname>Gaismann</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>, <ee:names_lastname>Gasman</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>, <ee:names_lastname>Gazman</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>, <ee:names_lastname>Gaszmann</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>
</ee:names></div>
{{#dpl: 
  | linksto={{FULLPAGENAME}} 
  | ignorecase=true
  | mode=category
  | ordermethod=titlewithoutnamespace
  | resultsheader=\n== Vazby ==\n
  | resultsfooter=\n\n
  | noresultsheader=\n
}}
</cshow>
<cshow logged="0">
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
</cshow>
<cshow logged="1">
<ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,'' ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav  – Academia 2007, s. 188–191{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Alena Jakubcová]]{{break}}</ee:author>
</cshow>
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]]
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>

<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
<ee:documentation>

</ee:documentation>
</cshow>
<cshow logged="1">
<references></references>
</cshow>

<noinclude><languages></languages></noinclude>