Zobrazení zdroje stránky Questenberk, Jan Adam

<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
<span id="PageFillProgress">3</span>
</ee:progress>
{{Infobox Osoba
| jméno = <ee:firstname>Jan Adam </ee:firstname> 
| příjmení = <ee:lastname>QUESTENBERK</ee:lastname>
| pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym>
| narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
24. 2. 1678
</ee:mvchronology>
| místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place">
Vídeň (Rakousko)
</ee:mvchronology>
| zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
10. 5. 1752 
</ee:mvchronology>
| místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
Jaroměřice nad Rokytnou
</ee:mvchronology>
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
| povolání = <ee:profession>mecenáš, </ee:profession>
}}<ee:perex>

</ee:perex>
<cshow logged="1">
<ee:content>
Psán též Questenberg. – Syn Jana Antonína Q. (1638–86), majitele rozsáhlých panství Rappoltenkirchen v Dolním Rakousku, Bečova nad Teplou na Karlovarsku a Jaroměřic nad Rokytnou na Moravě. Na přání otce se učil česky, jeho poručník hrabě Lamberg mu vybral za učitele a sluhu V. Svobodu (později nazývaného Frey), bývalého žáka premonstrátů v Louce. Pod Svobodovým vlivem si '''Q'''. neobyčejně oblíbil hru na loutnu, ve které se stal mezi šlechtou uznávanou autoritou. Jako loutnista se vyznamenal ve Vídni u císaře, kde hrál např. 1724 v orchestru na teorbu v → Caldarově ''Euristeovi''. Jeho hru ocenil ve svém spise o loutně 1727 sám E. G. Baron. Ve Vídni a v Praze '''Q'''. studoval práva, která ukončil roku 1696 prací věnovanou arcivévodovi Josefovi I. V letech 1697–99 podnikl studijní cestu po západních zemích. Navštívil území dnešní Belgie a Holandska, Anglii, Francii a Itálii. Po návratu vstoupil do císařských služeb, jeho kariéra u vídeňského dvora se zpočátku slibně vyvíjela udělením titulu dvorního rady (1721), tajného rady a komořího (1723). 1734 však v důsledku finančních afér své první ženy upadl v nemilost a 1735 byl z ne zcela jasných důvodů propuštěn a ustanoven předsedou císařských komisařů u moravského zemského sněmu. Tato funkce '''Q'''. definitivně připoutala k Moravě a k jeho panství v Jaroměřicích.

Operu poznal již na své cestě po západní Evropě, ale ve Vídni se jeho zájem o ni ještě prohloubil. Navázal úzké styky s členy dvorní kapely, osobně se stýkal s A. Caldarou, F. a I. Contim a do svého jaroměřického sídla pozval na návštěvu N. Porporu a G. Bononciniho. Podle některých zpráv se zdá, že byl v písemném styku s J. S. Bachem. Pro jeho jaroměřickou scénu vypracoval některé návrhy sám → G. Galli-Bibiena (⇒ ''Hilmera'' 1961). Již za působení ve Vídni pojal '''Q'''. úmysl založit si ze svých hudebně nadaných sloužících hudební soubor. První zpráva o něm pochází z 1706. Základ kapely tvořili → F. V. Míča, její pozdější maestro a členové rodiny Míčovy a Svobodovy-Freyovy. Soubor pak '''Q'''. doprovázel i na jeho cestách mimo Jaroměřice, protože hrabě měl divadelní sály i přírodní scény též na svých zámcích v Bečově a Rappoltenkirchen. 1700–37 vybudoval '''Q'''. v Jaroměřicích nad Rokytnou skvostné sídlo po vzoru Versailles. Divadlo tu 1722–34 postavil italský architekt G. Pellizuoli z Parmy. '''Q'''. postupně získával pro svá představení další občany Jaroměřic jako instrumentalisty, zpěváky, tanečníky, herce a výtvarníky a angažoval i děti. Jako baletní mistři se tu vystřídali např. J. B. Danese a F. J. Scotti. Orchestr čítal kolem třiceti hráčů, ale vedle něho tu působil také jakýsi soubor lesních rohů. Odhaduje se, že Míča řídil během dvaceti let v Jaroměřicích na dvě stě provedení zpěvoher a oper. Každý rok se uskutečnilo až třicet divadelních akcí, např. 1738 bylo nastudováno 16 komedií a 18 oper. Partitury získával '''Q'''. nejen z Vídně, ale i z Říma, Benátek a Neapole. Hrály se opery od → E. Bambiniho, A. Bioniho, G. F. Brivia, R. Broschiho, A. Caldary, I. a F. Contiho, A. Costantiniho, B. Galuppiho, J. A. Hasseho, L. Lea, M. Luchiniho, G. B. Pergolesiho, D. Sarra a L. Vinciho. Většina oper byla zpívána italsky, ale zvláštností '''Q'''. scény byla i česká operní představení pro místní poddané z města. 1730 tu byla provedena první známá opera českého autora ''L’origine di Jaromeriz in Moravia'' [O původu Jaroměřic na Moravě] od F. V. Míči, doplněná v partituře českým překladem A. F. Dubravia. Zároveň byl vyhotoven také překlad libreta do němčiny (→ H. Rademin). I přes ústup opery seria z repertoáru moravských šlechtických sídel ve čtyřicátých letech se v Jaroměřicích hrála i v tomto období (⇒ ''Perutková'' 2005). Po smrti '''Q'''. spravovala Jaroměřice jeho druhá žena Marie Antonie (rozená Kounicová), která již neměla o divadlo a hudbu zájem. 1752 pověřila kancelistu a skladatele K. Müllera likvidací divadla a kapely. Bývalí členové kapely většinou z Jaroměřic odešli a někteří dosáhli uměleckých úspěchů v cizině. Z instrumentáře kapely se nic nedochovalo, z not jen torzo Míčových skladeb, které se dostalo neznámým způsobem do Vídně a do Prahy. Soukromý operní provoz v hraběcím sídle, jakým byly ve dvacátých a třicátých letech 18.stol. provinční Jaroměřice, neměl ve své době v Evropě obdobu a je vysvětlitelný jen skutečnou vášní '''Q'''. pro operu.
</ee:content>
<ee:bibliography>
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>Soupis libret ⇒ J. Spáčilová: ''Současný stav libret italské opery na Moravě v první polovině 18. stol.'', [http://acta.musicologica.cz http://acta.musicologica.cz] (2006/2). • V. Helfert: ''Hudební barok na českých zámcích''.''Jaroměřice za hraběte J. A. z Q.'', Praha 1916 + ''Hudba na jaroměřickém zámku. František Míča'', Praha 1924 + Zur Geschichte des Wiener Singspiels, ''Zeitschrift für Musikwissenschaft'' (Leipzig) 5, 1922/23, s. 194–209; J. Hilmera: Památky divadelního výtvarnictví 17. a 18. století ve sbírkách státních hradů a zámků, ''Zprávy památkové péče ''21, 1961, s. 152–154; ''O životě a umění. Listy z jaroměřické kroniky 1700–1752'', ed. A. Plichta, Jaroměřice 1974; J. Trojan: Jak to dopadlo v Jaroměřicích, ''Opus musicum'' (Brno) 6, 1974, s. 82–85 + Čeština na zámecké scéně v Jaroměřicích,tamtéž 16, 1984, s. 101–105; A. Plichta: Q. – Jaroměřice – Bach, ''Opus musicum ''(Brno) 10, 1978, s. 268–271 + Johann Sebastian Bach und J. A. Graf v. Q., ''Bach-Jahrbuch'' (Leipzig–Berlin) 67, 1981, s. 23–30 + Hudba a hudebníci v Jaroměřicích po smrti J. A. z Q. 1752–90, ''Hudební věda ''23, 1986, s. 166–174; T. Straková: Italienische Barockoper in Mähren und Christoph Willibald Gluck, ''De editione musices. Festschrift G. Croll zum 65. Geburtstag'', ed. W. Gratzer–A. Lindmayr, Laaber 1992, s. 167–175 + Die Questenbergische Musikkapelle und ihr Repertoire, SPFFBU 1996, H 31, s. 13–23; H. Kazárová: Kdo byl Johann Baptista Danese I, ''Taneční listy'' 29, 1991, č. 1, s. 15–17; II, tamtéž, č. 2, s. 13–15 + Die Tanzkultur auf dem Schloß in Jaroměřice zur Zeit J. A. Q., SPFFBU 1996, H 31, s. 49–57 + Šlechtická divadla a tanec, ''Taneční listy'' 31, 1993, č. 5, s. 14–16; II, tamtéž, č. 6, s. 14n.; J. Pömerl: Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, DR3, 1992, č. 4, s. 3–24; J. Dvořáková-Perutková: Hudební život v Jaroměřicích nad Rokytnou v 18. století a František Václav Míča, ''Opus musicum'' (Brno) 26, 1994, s. 129–141 + Opernproduktionen in Jaromeritz in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts, ''Die Oper in Böhmen, Mähren und Sudetenschlesien'', ed. T. Fuchs, Regensburg 1996, s. 201–204 + Libreto k opeře Amalasunta Antonia Caldary – nový příspěvek k opernímu provozu v Jaroměřicích nad Rokytnou za hraběte J. A. Q., SPFFBU 2003–2005, H 38–40, s. 207–218 + ''Opera seria na Moravě ve čtyřicátých letech 18. stol. se zvláštním zřetelem na operní provoz v Jaroměřicích nad Rokytnou'', [http://acta.musicologica.cz http://acta.musicologica.cz] (2005/3); J. Sehnal: Die adeligen Musikkapellen im 17. und 18. Jahrhundert in Mähren, ''Studies in Music History'', London 1996, s. 206–208; R. Smíšek: ''Rezidence a dvůr hraběte J. A. Q. v Jaroměřicích nad Rokytnou v první polovině 18. stol.'', dipl. práce, Jihočeská univerzita České Budějovice 2000 + J. A. Q. mezi Vídní a Jaroměřicemi, ''Šlechta v habsburské monarchii a císařský dvůr (1526–1740)'', ed. V. Bůžek–P. Král, České Budějovice 2003, s. 331–354; B. Rudin: Heinrich Rademin, Hanswursts Schattenmann, ''Theater am Hof und für das Volk ''(Maske und Kothurn 48), ed. B. Marschall, Wien–Köln–Weimar 2002, s. 299. • DČD I, Meyer, Sartori, SČHK (Jaroměřice nad Rokytnou)</ee:bibliography_content>
</ee:bibliography>
<div class="chronology"><ee:chronology>
== Životní události ==
* <ee:chronology_date_from>24. 2. 1678</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Vídeň (Rakousko)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
* <ee:chronology_date_from>10. 5. 1752 </ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Jaroměřice nad Rokytnou</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
</ee:chronology></div>
<div class="names"><ee:names>
== Další jména ==
<ee:names_lastname>Questenberg</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>
</ee:names></div>
{{#dpl: 
  | linksto={{FULLPAGENAME}} 
  | ignorecase=true
  | mode=category
  | ordermethod=titlewithoutnamespace
  | resultsheader=\n== Vazby ==\n
  | resultsfooter=\n\n
  | noresultsheader=\n
}}
</cshow>
<cshow logged="0">
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
</cshow>
<cshow logged="1">
<ee:published>'''Vznik:''' 2007</ee:published><br/>
<ee:source></ee:source><br/>
<ee:author>'''Autor:''' [[Jiří Sehnal]]</ee:author>
</cshow>
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]]
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>

<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
<ee:documentation>

</ee:documentation>
</cshow>
<cshow logged="1">
<references></references>
</cshow>

<noinclude><languages></languages></noinclude>