Zobrazení zdroje stránky Benda, Jiří Antonín (Starší divadlo)

<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
<span id="PageFillProgress">3</span>
</ee:progress>
{{Infobox Osoba
| jméno = <ee:firstname>Jiří Antonín</ee:firstname> 
| příjmení = <ee:lastname>Benda</ee:lastname>
| pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym>
| narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
kř. 30. 6. 1722
</ee:mvchronology>
| místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place">
Staré Benátky (Benátky nad Jizerou)
</ee:mvchronology>
| zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
6. 11. 1795
</ee:mvchronology>
| místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
Köstritz (Bad Köstritz, Německo)
</ee:mvchronology>
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
| povolání = <ee:profession>skladatel, dvorní kapelník,</ee:profession>
}}<ee:perex>

</ee:perex>
<cshow logged="1">
<ee:content>
Německy Georg Anton. – Člen rozvětveného rodu, který 1706 založil jeho otec Jan Jiří (1686–1757) sňatkem s Dorotou Brixi († 1762), jež pocházela ze známé hudebnické rodiny. Na zámku hraběte Ignáce z Klenové v Benátkách působila zámecká kapela a hrálo se divadlo. Uměnímilovný hrabě '''B'''. rodinu podporoval.

Jako chlapec '''B'''. hrál s otcem v hostincích k tanci. Studoval na piaristickém gymnáziu v Kosmonosích (1735) a v jezuitské koleji v Jičíně (1739–42). Na obou školách se vzdělával v hudbě a přicházel do styku se školním divadlem, u jezuitů také s řečnickými cvičeními, výraznou deklamací a vzrušeným dramatickým monologem, což později využil ve svých melodramech. V březnu 1742 se s rodiči a sourozenci vystěhoval do Postupimi, kde byl jeho nejstarší bratr František prvním houslistou v kapele pruského krále Friedricha II. Pod jeho vedením se '''B'''. několik měsíců zdokonaloval v houslové hře a ještě v témže roce byl přijat jako houslista do pruské královské kapely. Zároveň působil jako cembalista a korepetitor ve dvorní opeře. Přechod z protireformační atmosféry jezuitské koleje do prostředí pruského dvora, prosyceného osvícenstvím, představoval pro '''B'''. prudký zlom a hluboce jej ovlivnil. Již zde se stal protestantem a vstoupil do zednářské lóže.

Jeho dalším působištěm se stala Gotha, jedno z nejdůležitějších středisek německého osvícenství, kde získal místo dvorního vévodského kapelníka (od 1. 5. 1750). 1751 se zde oženil s dcerou dvorního advokáta Eleonorou Leichnerovou (všech pět jeho dětí se později stalo hudebníky, zpěváky nebo herci). 1765–66 absolvoval studijní cestu do Itálie (Benátky, Bologna, Florencie, Řím). Když bylo 1775 v Gothě založeno dvorní divadlo a jeho kapelníkem se stal '''B'''. konkurent A. Schweitzer, cítil se '''B'''., tehdy už úspěšný skladatel hudby pro divadlo, odsunut a v dubnu 1778 podal výpověď. V následujícím období cestoval, účastnil se představení svých singspielů a melodramů, pořádal akademie ze svých skladeb a pokoušel se najít nové stálé místo (Hamburk, Mannheim, Vídeň, Berlín). To se mu však nepodařilo a 1779 se vrátil do Gothy. Obdržel od vévody doživotní penzi, na kterou původně svým odchodem ztratil nárok. Zcela se stáhl do ústraní a do konce života pobýval v malých lokalitách, nejprve v Georgenthalu u Gothy, později v Ohrdrufu, Ronneburgu a Köstritz. Téměř přestal komponovat, věnoval se filozofii a korespondenci s přáteli, připravoval svá starší díla do tisku a podnikal různé cesty (např. 1781 řídil provedení svého melodramu ''Ariadne auf Naxos ''[Ariadna na Naxu] v Paříži).

Jako dvorní kapelník měl '''B'''. v Gothě na starosti duchovní hudbu i ostatní hudební produkce, které se na zámku odehrávaly, včetně hudby k činohrám (operní představení se zde 1750–64 nekonala). Jako skladatel přispíval do repertoáru duchovními kantátami a různými instrumentálními skladbami. Pro svůj zájem o hudebnědramatické druhy, který projevoval už v době pobytu v Berlíně, nenacházel v Gothě příliš podnětů. Na text gothajského dvorního zpěváka G. A. Galletiho zkomponoval italskou operu ''Xindo riconosciuto'' [Znovupoznaný Xindo, Gotha 10. 8. 1765] a k dalšímu studiu využil svého pobytu v Itálii, kde jej zaujala především díla J. A. Hasseho, B. Galuppiho, N. Picciniho, G. Paisiella, T. Traetty a → Ch. W. Glucka. Po návratu složil a uvedl dvě italská intermezza ''Il buon marito'' [Hodný manžel, 1766; novodobá premiéra Schwetzingen 2002] a ''Il nuovo maestro di capella ''[Nový kapelník, 1767].

Důležitým podnětem pro jeho tvorbu se stal příchod Seylerovy herecké společnosti do Gothy v červnu 1774. Měla v repertoáru činohry, singspiely a také Rousseaův melodram ''Pygmalion ''s hudbou A. Schweitzera. Výkony herců inspirovaly '''B'''. natolik, že se pokusil o kompozici podobného útvaru, který by v inscenaci hudebního díla poskytl prostor deklamačnímu umění činoherců. Ujal se textu J. Ch. Brandese ''Ariadne auf Naxos'', který měl původně komponovat Schweitzer, a vytvořil melodram vystavěný na zcela nových principech strukturálního prostoupení hudby a deklamace. Tímto dílem okamžitě vzbudil všeobecnou pozornost. Další scénické kompozice na německé texty, melodramy a singspiely, skládal '''B'''. v rychlém sledu a vzápětí byly uváděny jak v Gothě, tak i v dalších městech. První provedení ''Ariadny'' (Gotha 21. 1. 1775) a ''Medey ''(t: F. W. Gotter, Lipsko 1. 5. 1775) patřila k progresivním inscenacím své doby a propůjčila melodramu pověst senzace. V krátké době se v repertoáru etablovaly jako dva prototypy odlišného utváření (''Ariadna'' jako lyrický monolog a její spíše dramatický pandán ''Medea'') a staly se východiskem pro vznik desítek podobných děl dalších skladatelů v následujících letech.

Téměř všechny své singspiely '''B'''. komponoval na libreta F. W. Gottera: ''Der Jahrmarkt'' [Vesnický trh, Gotha 10. 2. 1775], ''Walder'' (Gotha 23. 2. 1776), ''Romeo und Julie ''(Gotha 25. 9. 1776), ''Der Holzhauer'' [Dřevorubec, Gotha 2. 1. 1778], ''Das tartarische Gesetz'' [Tatarský zákon, Mannheim 4. 3. 1787]. Dobovou podobu singspielu '''B'''. obohatil o působivé dramatické a lyrické scény a výraznou hudební charakteristiku osob. V době pobytu ve Vídni vytvořil melodramy ''Pygmalion'' (t: J.-J. Rousseau, Gotha 20. 9. 1779) a ''Theone''. Vážná díla (''Romeo und Julie'', ''Walder'') stejně jako komická (''Der Jahrmarkt'') obsahují operní prvky – rozsáhlé árie včetně koloratury a doprovázené recitativy. Do singspielu ''Romeo und Julie'' vtělil '''B'''. smuteční chór ve stylu Ch. W. Glucka a některé árie nepostavil na tradiční třídílné formě, ale jejich půdorys přizpůsobil dramatickému smyslu dané scény. Orchestru v tomto díle připadl důležitý podíl na dramatickém dění, charakteristice postav a situací. I když byla shakespearovská tematika v libretu přizpůsobena konvenci, ve sféře singspielu se jevila jako zcela výjimečná. Pro hamburské divadlo '''B'''. údajně komponoval dnes blíže neznámou scénickou hudbu k ''Macbethovi''. Své dílo uzavřel 1792 kantátou ''Bendas Klagen'' [Bendův nářek]. Všechna '''B'''. hudebnědramatická díla – s výjimkou ''Theone'' – byla za jeho života vydána tiskem, mnohá z nich opakovaně a v různých úpravách. Uváděla se i v českých zemích (''Medea'' byla 1787 do češtiny přeložena K. H. Thámem a vydána tiskem), kde melodram i singspiel našly tvůrčí odezvu (→ F. O. Holý, → V. Praupner, → F. X. Partsch, → J. J. Rösler, J. A. Vitásek, F. J. Škroup ad.).

'''B'''. byl vzdělaný a přemýšlivý hudebník, seznámený s dobovými estetickými teoriemi, z nichž jej nejvíce ovlivnila nauka o afektech. Jeho teoretické myšlení reprezentuje stať ''Ueber das einfache Recitativ'', publikovaná v časopise ''Magazin der Musik'' (1783; v českém překladu O. Hostinského jako ''Jiří Benda o recitativu'' v ''Daliboru'' 1880). Skladatelskou tvorbou '''B'''. obohatil i repertoár orchestrální, vokálně-instrumentální, písňový, komorní a sólový (sonáty pro cembalo). Řada jeho děl nevznikala na objednávku, jak bylo tehdy obvyklé, ale z vnitřní tvůrčí potřeby. V oblasti hudebního divadla se stal výrazným představitelem stylových proměn poslední čtvrtiny 18. stol.
</ee:content>
<ee:bibliography>
== <ee:bibliography_label>Edice</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>''Der Dorfjahrmarkt'', Leipzig 1930 (Denkmäler deutscher Tonkunst, sv. 64); ''Medea'', ed. J. Trojan, Praha 1976 (Musica antiqua bohemica II/8); ''Ariadne auf Naxos'', ed. J. Trojan, tamtéž 1984 (MAB II/10); ''Ariadne auf Naxos'', faksimile ed. T. Bauman, New York 1985/86 (German Opera 1770–1800, sv. 4, libreto sv. 18); ''Romeo und Julie'', tamtéž, sv. 5, libreto sv. 22; G. A. Benda: Ueber das einfache Recitativ, ''Magazin der Musik'' (Hamburg) 1, 1783, s. 750–755.</ee:bibliography_content>
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>Fürst Thurn und Taxis Hofbibliothek Regensburg: partitura opery ''Xindo riconosciuto'', dlouho považována za ztracenou ⇒ ''Meixner'' 2001. • A. H. F. Schlichtegroll: ''Nekrolog auf das Jahr 1795'', Gotha 1798, s. 290–336; ''Vertraute Briefe geschrieben auf einer Reise nach Wien und den Oesterreichischen Staaten zu Ende des Jahres 1808 und zu Anfang 1809 von Johann Friedrich Reichardt'' I, Amsterdam 1810, s. 26; R. Hodermann: ''G. B.'', Coburg 1895; K. Hůlka: ''J. B. Studie o starším českém hudebníkovi'', Praha 1903; F. Brückner: G. B. und das deutsche Singspiel, ''Sammelbände der Internationalen Musikgesellschaft'' (Leipzig) 5, 1903/04, s. 571–621 + Zum Thema G. B. und das Monodram, tamtéž 6, 1904/05, s. 496–500; E. Istel: Einiges über G. B. „akkompagnierte“ Monodramen, tamtéž, s. 179–182 + ''Die Entstehung des deutschen Melodramas'', Berlin 1906; V. Helfert: ''J. B. ''I (''Základy'') – II/1 (''Gota 1750–1774''), Brno 1929–34; J. van der Veen: ''Le Mélodrame musicale de Rousseau au romantisme'', Den Haag 1955; Z. Pilková: Das Melodram J. B. in Zusammenhang mit der Mozartproblematik, ''Internationale Konferenz über das Leben und Werk W. A. Mozarts'', Praha 1956, s. 85–97 + ''Dramatická tvorba J. B.'', Praha 1960 + J. B. Berliner Jahre und ihre Einfluß auf seine Melodramen, ''Kongreßbericht Potsdam 1983'', ed. F. Beinroth, Potsdam 1984, s. 76–85; A. S. Winsor: ''The Melodramas and Singspiels of G. B.'', dis., Michigan 1967; E. V. Garrett: G. B., the Pioneer of the Melodrama, ''Studies in Eighteenth-Century Music: a tribute to K. Geiringer in his 70. birthday'', ed. H. C. Robbins Landon, London 1970, s. 236–242; R. Pečman: Benda’s The Village Market as a Precursor of Fidelio, SPFFBU 1970, H 2, s. 141–150; F. Lorenz: ''Die Musikerfamilie Benda'' II,''G. A. B.'', Berlin–New York 1971; T. Bauman: B., The Germans and Simple Recitative, ''Journal of the American Musicological Society ''(Chicago) 34, 1981, s. 119–130; J. Hilmera: Výpravy Františka Tröstera do inscenací Václava Kašlíka a Ferdinanda Pujmana, ''Sborník Národního muzea v Praze'', řada A (historie) 40, 1986, s. 83n.; H. Strebel: Mozart und G. A. B. Zu einem musikalischen Gedanken bei Mozart, B. und J. Chr. Bach, ''Acta mozartiana'' (Augsburg) 35, 1988, č. 3, s. 52–56; J. Vyšohlídová: Bohemika ve sbírce autografů Státní knihovny v Berlíně, ''Miscellanea musicologica ''32, 1988, s. 96–105; M. Havlová: Frauentragödie als Paradenummer, Antiquitätenladen und Lernprozeß. Zur Gestaltung des Ariadne- und Medeastoffes in J. A. B. Melodramen, ''Untersuchungen zu Musikbeziehungen zwischen Mannheim, Böhmen und Mähren im späten 18. und frühen 19. Jahrhundert. Symphonie–Kirchenmusik–Melodrama'', ed. Chr. Heyter-Rauland–Chr.-H. Mahling, Mainz 1993, s. 178–201; T. Volek: České zámecké kapely 18. století a evropský hudební kontext, ''Hudební věda'' 34, 1997, s. 408, 410; Chr. Meixner: J. A. B. und sein wieder erkannter „Xindo“, ''Die Musikforschung'' (Kassel) 54, 2001, s. 47–49. • ČHS, Grove, MGG</ee:bibliography_content>
</ee:bibliography>
<div class="chronology"><ee:chronology>
== Životní události ==
* <ee:chronology_date_from>kř. 30. 6. 1722</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Staré Benátky (Benátky nad Jizerou)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
* <ee:chronology_date_from>6. 11. 1795</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Köstritz (Bad Köstritz, Německo)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
</ee:chronology></div>
<div class="names"><ee:names>
== Další jména ==
<ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Georg Anton</ee:names_firstname>
</ee:names></div>
{{#dpl: 
  | linksto={{FULLPAGENAME}} 
  | ignorecase=true
  | mode=category
  | ordermethod=titlewithoutnamespace
  | resultsheader=\n== Vazby ==\n
  | resultsfooter=\n\n
  | noresultsheader=\n
}}
</cshow>
<cshow logged="0">
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
</cshow>
<cshow logged="1">
<ee:published>'''Vznik:''' 2007</ee:published><br/>
<ee:source></ee:source><br/>
<ee:author>'''Autor:''' [[Zdeňka Pilková]], [[Alena Jakubcová]]</ee:author>
</cshow>
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]]
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>

<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
<ee:documentation>

</ee:documentation>
</cshow>
<cshow logged="1">
<references></references>
</cshow>

<noinclude><languages></languages></noinclude>