Triebensee, Josef
Psán též Trübensee. Syn Georga T. (1746 Herrndorf, Slezsko–1813 Vídeň), schwarzenberského hobojisty, od 1777 hráče vídeňských divadel a od 1782 vedoucího dechové harmonie císaře Josefa II. Otec zpěvačky Henrietty T., která debutovala 10. 6. 1837 ve StD v Praze (Zerlina, Mozart: Don Juan) a znovu zde vystupovala 1839–41.
Školil se u otce a u J. G. Albrechtsbergera. 1791–94 hrál na hoboj v orchestrech vídeňských divadel (1791 účinkoval při premiéře Mozartovy opery Die Zauberflöte), s nimiž zůstal v trvalém kontaktu. Snad již 1794 (prokazatelně 1796) vstoupil do služeb knížete A. J. Liechtensteina ve Vídni a převzal od dřívějšího kapelníka J. Prasanského harmonii o 14 členech. 1796 se oženil s dcerou vídeňského dvorního hudebníka a autora baletů J. Wenta, jehož pozůstalost 1801 zdědil. 1790–1806 bylo na liechtensteinském zámku ve Valticích v provozu divadlo, které hrálo 2–3 měsíce v období podzimních honů. V rámci své služby zde T. působil jako kapelník, příležitostně i ve dvou dalších knížecích sídlech v blízkosti Vídně (Penzing, Wiener Neustadt) a snad i v Opavě, kam zajížděla divadelní společnost komerčně mimo valtickou sezonu.
1811 se stal hudebníkem knížete Hunyadyho ve Vídni, ale vzápětí (či současně) kapelníkem městského divadla v Brně. Ve Vídni účinkoval i po tomto datu, např. 1813 na dobročinných koncertech. V říjnu 1816 převzal na přání ředitele Liebicha po Weberovi místo kapelníka StD v Praze. 1817 začal vyučovat v nově otevřené chlapecké pěvecké třídě pražské konzervatoře. Přestože měl dlouholetou pověst výtečného pedagoga (v Praze pomáhal v začátcích pěvkyním H. Sontagové, K. Kometové-Podhorské ad.), 1819 konzervatoř opustil a doškoloval zpěváky StD soukromě. Po Liebichově smrti (1816) ho ponechali na místě prvního kapelníka StD i další ředitelé: Liebichova manželka a nástupkyně Johanna (do 1820), F. von Holbein (do 1824), triumvirát Kainz–Polawsky–Štěpánek (do 1834) a J. A. Stöger (od 1834). Od 1821 byl T. vedle C. J. Schikanedera také režisérem opery. Od 1823 s ním spolupracoval F. Škroup, nejprve jako ochotnický zpěvák, od 1827 angažovaný druhý kapelník. T. zůstal ve funkci do září 1836, kdy ho ředitel Stöger penzionoval, údajně pro dirigentský poklesek při korunovačním představení Meyerbeerovy opery Kreuzritter in Egypten. Malá penze mu byla přiznána až 10. 2. 1838, což vzhledem k jeho dlouholeté službě pražskému divadlu vnímalo pražské umělecké prostředí jako křivdu (viz Proksch). „Penze z milosti“ byla přiznána i jeho vdově. Jako jisté odškodnění byl chápán debut a pozdější angažmá jeho dcery Henrietty ve StD (1837, Rosina, Rossini: Der Barbier von Sevilla, od 1839 mj. Gabriela, Kreutzer: Nachtlager in Granada, Marzelline, Cherubini: Wasserträger, Servilia, Mozart: Titus, v únoru 1840 česky Gemmy z Rossiniho Tella v rámci quodlibetu, v dubnu 1840 česky Zerlina, Mozart: Don Juan ad.).
T. je autorem několika desítek komorních a symfonických skladeb (kritik Wiener allgemeine Musikzeitung 1813 označuje jeho septet pro dechové nástroje se sólovým hobojem za harmonicky bizarně pohyblivý a technicky příliš bravurní). Pro dechovou harmonii, s níž pracoval v knížecích službách, upravoval práce jiných autorů, včetně oper.
Jako divadelní kapelník ve Valticích měl patrně omezené rozhodovací možnosti. Kníže Liechtenstein vydal podrobný provozní řád divadla i smlouvy s principály a vyhradil si právo dramaturgických rozhodnutí. T. byl knížecím kapelníkem, nikoli členem divadelní společnosti. 1798, kdy je provoz divadla podrobně dokumentován a kdy T. představení dirigoval, vystupovalo 11 herců (z nich 7 v opeře) a 7 hereček (6 v opeře). Sbor (6 osob) byl doplněn školními dětmi. Hrálo se od 16. září do konce listopadu téměř denně a vedle činoher a několika singspielů zaznělo osm (úprav ?) Mozartových oper (Die Zauberflöte, Titus, Figaros Hochzeit) a balet neznámého autora Pygmalion.
Do Brna přišel T. po rakouském finančním krachu 1811, kdy v krátkých intervalech divadlo opustili ředitelé Franz hrabě Füger (1811–13) a F. J. Korntheuer (1813–15); teprve 1815 začalo stabilnější období ředitele H. Schmidta. Nelze přesně zjistit, jakým způsobem se T. dělil o provoz s G. Riegerem a event. třetím kapelníkem Casparem von Blumenthal (např. A. Rille, Die Geschichte des Brünner Stadttheaters 1734–1884, Brünn 1885, se o T. přítomnosti vůbec nezmiňuje). 1811 se operní představení objevila až v podzimních měsících a jejich frekvence stoupala do začátku roku 1814 (1811: Spontini: Vestalin a Jírovec: Ida die Büssende, 1812: Jírovec: Der Augenarzt, Bierey: Wladimir, Fürst von Nowgorod, Cherubini: Medea, Isouard: Die Aschenbrödel a Weigl: Die Schweizerfamilie, 1813, Grétry: Raoul der Blaubart, Mozart: Mädchentreue [Così fan tutte] a Boieldieu: Johann von Paris, ad.). 1814 opera téměř mizí, objevují se hry s T. scénickou hudbou, občasný balet či pantomima. Počet operních představení pak stoupá za ředitele H. Schmidta (Bierey: Almazinde na ředitelův text, Isouard: Die Räuberhöhle a Joconde, Triebensee: Der Feuergeist, vše 1815–16). Za ředitele Fügera měl orchestr 26 členů, Schmidt přibral další dva hráče a poprvé založil stálý sbor, doplňovaný chlapeckým chrámovým sborem.
V pražském StD převzal T. dobrý orchestr, který udržel a později rozšířil (1821–28 členů, 1822–38 členů). Předčasně odcházející Weber si přál, aby se jeho nástupcem stal jiný kapelník, ředitel Liebich však dal přednost T., který měl pověst solidního odborníka, údajně sice postrádal delikatesu a vytříbený vkus, ale byl zkušený, pohotově četl partitury a dokázal si získat autoritu.
Z doby kapelníka Webera zůstali v pražském souboru krátce manželé Grünbaumovi a 1819 přišel do StD libretista, skladatel, herec, zpěvák a režisér C. J. Schikaneder; s ním T. spolupracoval již ve Vídni a v Brně. Trvalými oporami se stali manželé Podhorští (od 1819 Kateřina Kometová-Podhorská), tenorista J. Emminger, basista K. Strakatý, tenorista S. Binder a dobře se uplatnily i první studentky pěveckých tříd konzervatoře (H. Sontagová, Th. Brunettiová ad.). T. kapelnickou povinností bylo revidovat repertoárové opery pro okamžité potřeby. Tak např. ‚s jedním pražským literátem‘ [uvádí Teuber, nejspíše s W. A. Gerlem] přepracoval závěr Auberovy opery Maurer und Schlosser a pro nastudování 1827 zesílil instrumentaci Salieriho opery Axur. Pro činohry uváděné ve StD psal T. scénické hudby. Jeho vlastní opery, jež měly premiéru v Praze (Die wilde Jagd, 1820, a Telemach auf der Insel Ogygia, 1824), byly pokládány za solidní práce, zejména starší jednoaktovka Männertreue oder Die Ehemänner nach der Mode se udržela na pražském jevišti po několik let.
Na hudební dramaturgii spolupracoval s T. C. J. Schikaneder. Bylo i jeho přičiněním, že za všech ředitelů této doby převládl repertoár vídeňských předměstských divadel s kouzelnými hrami, fraškami se zpěvy a tanci a parodiemi (autoři A. Bäuerle či E. Schikaneder–W. Müller, K. Meisl–I. Schuster ad). Od 1817 se i ve StD prosazovaly Rossiniho opery v německých překladech (3 tituly 1817–18, zvl. Tankred 1817; Die diebische Elster a Der Barbier von Sevilla 1819, v dalších sezonách po 2–3 operách s četnými reprízami). Z francouzských děl měla úspěch Auberova Die Stumme von Portici (1829). Z německých oper uvedl T. vedle Mozarta v lednu 1817 výjimečně Glucka (Ifigenie auf Tauris), 1820 Undine od E. T. A. Hoffmanna a řadu Weberových prací (1821 Der Freischütz, 1824 Euryanthe, 1817 a 1825 Silvana, 1828 Oberon). Běžný repertoár tvořili Isouard, Grétry, Boieldieu, Méhul, Cherubini, Bellini (Norma, 1835) a Meyerbeer (s mimořádným ohlasem Robert der Teufel, 1835).
Vedle vlastních prací uvedl T. další domácí díla: 1824 operu Rübezahl od W. Würfela na text pražského důstojníka W. Marsana (česky Krakonoš, 1830), 1827 Die Guitarre od „J. G. N.“ [Johanna hraběte Nostitze]. Od teplického starosty J. M. Wolframa byly hrány opery Alfred (t: skladatel a Kotzebue, 1825), Die bezauberte Rose [Maja und Alpino] (t: Gehe, 1826), Prinz Lieschen (t: Gehe, 1829) a Der Bergmönch (t: von Miltitz, 1831). Bývalému členu orchestru StD J. W. Kalliwodovi uvedl T. 1828 romantickou operu Prinzessin Christine (t: Keller [?]).
18. 12. 1823 uskutečnil T. s ochotnickými zpěváky po delší době opět české operní představení ve StD (Weigl: Rodina švejcarská) a od 1824, za ředitelského triumvirátu Polawsky– Kainz–Štěpánek, byl k uvádění českých oper smluvně zavázán. Spolupracoval s ním F. Škroup, nejprve pouze při studiu, jako druhý kapelník pak s povinností „dbát jeho pokynů a přebírat jeho tempa a aranžmá“. Do Škroupova nástupu obsáhl česky hraný repertoár 9 děl: Cherubini: Vodař, Weber: Střelec kouzedlník, Méhul: Josef a jeho bratři (vše 1824), Mozart: Don Juan, Rossini: Lazebník sevillský, Spontini: Vestálka (ukázky), Rossini: Straka zlodějka (ukázky), Rossini: Othello (vše 1825), Boieldieu: Jan z Paříže (1827).
Svým působením ve StD pomohl T. překonat jednu z dlouhých krizí pražské scény. Díky jeho kapelnické zkušenosti se udržel operní provoz po Liebichově smrti, kdy pod správou vdovy Liebichové a jejích poradců hrozil naprostý rozklad, i za ředitele Holbeina, který celkový úpadek divadla zastavil. Za ředitelského působení triumvirátu Polawsky–Kainz–Štěpánek, kdy se operní provoz StD zotavoval, se T. podstatně zasloužil o rozvoj české opery.
Práce pro divadlo
Opery: Jägerfreude, kantáta, 2 části, t: M. Stegmayer, scénicky ve Valticích asi 1798, tisk Wien 1798; Liebe macht kurzen Prozess oder Die Heirat auf gewisse Art, t: Perinet podle Rautenstrauchovy předlohy Der Jurist und der Bauer, pasticcio vytvořené 8 autory, mj. Süssmayr, I. von Seyfried ad., 26. 3. 1798 Vídeň (říjen 1798 Valtice a Praha); Der rothe Geist im Donnergebürge, opereta, komp. spolu s I. von Seyfriedem, 2 jedn., t: M. Stegmayer, 3. 6. 1799 Vídeň (1810 Brno); Männertreue oder Die Ehemänner nach der Mode, kom. opera, 1 jedn., t.: I. von Seyfried dle franc., 13. 3. 1815 Brno, předehru pro klavír vyd. v Praze s. a.; Der Feuergeist im Schwarzwald oder Dittmars Fall, velká heroicko-kom. opera, 2 jedn., t: Kuner, 3. 1. 1816 Brno; Die wilde Jagd, opera, 3 jedn., t: ?, 22. 3. 1820 StD, předehra byla hrávána samostatně; Telemach auf der Insel Ogygia, opera, 3 jedn., t: C. J. Schikaneder, 28. 1. 1824 StD; Die Höhle auf dem Lorenzberge in Prag im Herbste 1792, hlas a kl., 1825, rkp. Gesellschaft der Musikfreunde Vídeň. • Scénické hudby: Korntheuer: Es ist Friede, závěreč. sbor do příležitost. kusu, 16. 6. 1814 Brno; Korntheuer [?]: Beatrix, Gräfin von Hohenfels oder Das Wort des deutschen Mannes, scén. hudba k romant. hře, 7. 11. 1814 Brno; J. B. Frey: Der Tyran von Alba oder Der Triumph der Gerechtigkeit, scén. hudba k romant.-historické hře, 21. 11. 1814 Brno; [dle angl.]: Osmond der Wütherich oder Die rächende Erscheinung, scén. hudba k romant. hře, 5. 12. 1814 Brno; Oehlenschäger: Axel und Walburg oder Olafs Grabmal in der Riesenhalle zu Drontheim, scén. hudba k hist. truchlohře, 17. 7. 1815 Brno; Töpfer: Svatopluk, König von Grossmähren oder Der Verrat in der Adamshöhle, scén. hudba k hist. hře z morav. dějin, 11. 3. 1816 Brno; Schiller: Die Jungfrau von Orleans, scén. hudba, 8. 7. 1816 Brno; Bibra: Die Braut im Grabe oder Die Erlösung aus der Totengruft, scén. hudba, 7. 10. 1816 Brno; [nezn. autor dle franc.]: Der Spadifankerl, kom. lidová pověst s tancem a hudbou, 8. 12. 1817 Brno; Die Audienz, alegorická slavnost. hra s baletem k Novému roku, t: von Harry, ch: L. Pfeiffer, 1. 1. 1826 StD; Antony–Leopold: Cardillac, der Goldschmidt von Paris, něm. úprava W. Stich, scén. hudba k tragédii, 5. 1. 1826 StD; Tromlitz: Die Douglas oder Der Kampf im Felsenthale, scén. hudba, 28. 1. 1827 StD; Gerle: Adam Wiederbauer, scén. hudba, 5. 1. 1828 StD; Mélesville: Hrůzná noc v zámku Paluzzi, 22. 1. 1832 StD.
Prameny a literatura
Cedule StD 1824–36, NMd. – Martinec: Journal. • Allgemeine deutsche Theaterzeitung [Brünn] 2, 1798, s. 255–256; 3, 1799, č. 11, s. 161 [Valtice]; Wiener allgemeine Musikzeitung 1813, reprint s rejstříkem Leipzig 1986; Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielfreunde [Stuttgart] für das Jahr 1817, s. 372; Schematismus 1819, s. 454 [konzervatoř, Verein für Beförderung der Musik]; Allgemeine musikalische Zeitung [Wien] 1819, März, sl. 205; Taschenbuch für Schauspiel und Schauspielfreunde auf das Jahr 1821 [Wien], vyd. Lembert, s. 297; bdw.: Rückblicke auf die Leistungen der Prager Ständischen Bühne im J. 1826, Monatschrift der Gesellschaft des Vaterländischen Museums, 1827, I, Januar, zvl. s. 87; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1838, s. 24 [dcera]; 1839, s. 9 [penze]; 1847, s. 6 [penze vdově]; J. H. Mirani: Triebensee, Holbein, Gerstäcker und die junge Sängerin [H. Sontag], Darmstädter Zeitung 18., 19. a 20. 7. 1865; Josef Proksch: Biographisches Denkmal, aus seinen Nachlasspapieren errichtet, vyd. R. Müller, Reichenberg 1874, s. 315; Teuber III, s. 19, 50, 72, 74, 77, 82, 105, 112, 114, 120, 125, 166, 168, 169, 180, 273, 290, 867 [dcera], s. 52, 270, 329; O. Hostinský: F. Škroup. K padesátiletému jubileu písně Kde domov můj?, Osvěta 15, 1885, zvl. č. 2, s. 159; J. Plavec: František Škroup, 1941; Z. Němec: Weberova pražská léta, 1944; H. Bohatta: Das Theaterwesen am Hofe des Fürsten von und zu Liechtenstein, Jahrbuch des Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1950/51, Wien 1952; Vondráček I, II; Laiske: Dramaturgie; Weber: Notizen-Buch; Mein vielgeliebter Muks. Hundert Briefe C. M. von Weber an C. Brandt, 1814–1817, Berlin 1986; J. Trojan: Kapelník obrozenského Brna a Prahy, Program Stát. divadla v Brně, září 1986, s. 9–10; B. von Seyfried: Ignaz Ritter von Seyfried. Thematisch-bibliographisches Verzeichnis. Aspekte der Biographie und des Werkes, Frankfurt n. M. ad. 1990; J. Šesták: Laudatio nominis Pachta, Hudební věda 28, 1991, zvl. s. 329; J. Berkovec: Repertoár pražské operní scény po K. M. Weberovi, Opus musicum 26, 1994, s. 257–262; Wurmová 1996; A. Sonnek: Emanuel Schikaneder: Theaterprinzipal, Schauspieler und Stückeschreiber, Salzburg 1996; S. Bohadlo: Deník Sira George Smarta z cesty z Vídně do Prahy, Hudební věda 37, 2000, zvl. s. 111–127; J. Trojan: Lokální hry ve staré brněnské Redutě na náměty z historie a lidových pověstí, Vlastivědný věstník moravský 53, 2001, s. 133–152; B. Felgrová: Úpravy Mozartových oper pro dechové harmonie v Čechách na přelomu 18. a 19. stol., Opus musicum 33, 2001, č. 2, s. 9–17; Dějiny hudby na Moravě. • Gerber; Eitner; ČHS [s chybným datem nar.]; MGG 1966 [lit.]; Grove 1980, 2001; Lexikon zur deutschen Musik.
Životní události
- 21. 11. 1772: narození, Třeboň (Wittingau)
- 22. 4. 1846: úmrtí, Praha
Další jména
Trübensee
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 577–581
Autor: Jitka Ludvová