Spurná, Otylie
nahoru...
Herečka urostlé postavy a zvonivého hlasu prošla během krátké divadelní kariéry stálými angažmá v Plzni, Lublani a Brně. Začínala v oboru milovnic a naivek, záhy se profilovala jako heroina a tragédka. Prokázala též komediální talent.
Otec, bývalý ředitel spolkového cukrovaru v Berouně, v době jejího narození statkář v Louníně, byl činný jako sokolský literát a přátelil se s M. Tyršem. Matčin strýc, právník a tajemník Družstva Prozatímního divadla J. Sklenář, byl manželem tragédky a heroiny O. Sklenářové-Malé, která u S. objevila herecký talent a dávala jí lekce herectví. První herecké zkušenosti získala S. v ochotnických představeních vinohradské Besedy. 1900 údajně hostovala u společnosti V. Budila v Plzni (Mína, Hilbert: Vina). Začátkem 1901 několikrát pohostinsky vystoupila pod jménem Skalová/Skálová (matčino rodné příjmení) v Pištěkově divadle na Vinohradech: v titulních rolích Schillerovy tragédie Panna Orleánská (znovu 1902) a Kolárovy Moniky a ve veseloherních úlohách v Lokayově Královně plesu a Šamberkově Éře Kubánkově. Koncem června 1902 bylo ohlašováno její vystoupení u A. J. Frýdy v libeňském divadle u Deutschů (měla hrát Margueritu Gautierovou v Dumasově Dámě s kaméliemi), není však jisté, zda k němu došlo. Na začátku sezony 1902/03 ji angažoval ředitel V. Budil do stálého souboru nově otevřeného Městského divadla v Plzni pro obor konverzační a sentimentální milovnice. Nespokojena s finančním ohodnocením Plzeň po dvou letech opustila a přijala nabídku Zemského divadla v Lublani (slovinské Národní divadlo), kde působila 1904–06. Mezi tamními krátkými sezonami se vracela do Čech; v létě 1905 hostovala ve Švandově divadle na Smíchově. Po definitivním návratu 1906 nejprve hostovala v Divadle sdružených měst východočeských (ředitel F. Lacina), poté ji angažoval A. J. Frýda (znal ji už z Libně), který hledal pro brněnské Národní divadlo náhradu za O. Beníškovou, jež přecházela do Plzně. S. však u něho zůstala jen jednu sezonu. 1909 se provdala za někdejšího hereckého kolegu Rudolfa Deyla (byli spolu v angažmá u Budila v Plzni). Po sňatku dala přednost rodině a divadlu se již nevěnovala. Hereckou dráhu nastoupily obě děti, dcera Eva Deylová (1910–1987) a syn Rudolf Deyl ml. (1912–1967).
Talentovaná herečka urostlé postavy a zvonivého hlasu vzbudila pozornost kritiky již při svých prvních vystoupeních v plzeňském divadle. Tamní kritika oceňovala uměřenost jejích hereckých prostředků a jevištní jistotu u začátečnice nevšední. Teprve Lublaň, kde S. působila vedle řady českých herců a kde zaplnila mezeru, vzniklou odchodem K. Rückové, jí nabídla velké role, jež ji dosud na českých jevištích míjely, např. Shakespearovu Ofélii, Sardouovu Tosku, titulní úlohu Hugovy Lukrecie Borgie či krejčířku Evu z dramatu G. Preissové Gazdina roba. Pro Kvapilovu křehkou Pampelišku, z níž uplývá život, se však tamnímu kritikovi jevila poněkud korpulentní. Přízeň publika a chválu kritiky jí získával živý temperament, energie a ohnivost, které dobře uplatnila v rolích vášnivých hrdinek a v úlohách veseloherních, v nichž projevila svůj málo využívaný komediální talent (Erika z veselohry Detektiv). V pestrém repertoáru slovinského divadla, který jí poskytl širokou škálu milovnic i osudem zkoušených žen, herecky vyzrávala. Po návratu do Čech ovládly galerii jejích postav dramatické i komediální typy energických hrdinek a salonních dam. Na brněnském jevišti se představila Jiráskovou Madlenou Vojnarovou, upoutala v roli pradleny a pozdější vévodkyně Kateřiny Hübscherové v Sardouově veselohře Madame Sans-Gêne a promyšleným podáním Katuše Maslovové z Tolstého Vzkříšení. Svou kariéru tu uzavřela dvěma kontrastními portréty silných žen: zlobnou Runou v Zeyerově symbolistní pohádce Radúz a Mahulena a milující královnou Alžbětou ve Vrchlického Noci na Karlštejně.
Role
Pištěkovo divadlo
Johanna (F. Schiller: Panna Orleanská, i Lublaň 1905), [?] (F. F. Šamberk: Éra Kubánkova), Monika (J. J. Kolár: Monika) – j. h. 1901; Božena Jelenská [?] (A. Lokay: Královna plesu) – j. h. 1902.
Městské divadlo v Plzni
Lesana (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Kněžna Pavlína (E. Bozděch: Světa pán v županu), Adleta z Kamenného Hrádku (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Yosarda z Ansoys (J. Vrchlický: Soud lásky), Cvětajeva (M. Gorkij: Měšťáci), Eva (M. Gaston: Svědomí dítěte), Veronika (J. J. Kolár: Mravenci), Bianka (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) – 1902; Josefinka (F. X. Svoboda: Čekanky), Královna Anna (W. Shakespeare: Richard III.), Verunka (L. Stroupežnický: Naši furianti), Mercie (W. Barrett dle H. Sienkiewicze, ú. H. Bohrmann-Riegen: Ve znamení kříže), Benjamina (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Helena (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Blanka (J. Zeyer: Doňa Sanča, i Lublaň 1906), Eliška ze Švamberka (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Ludmila z Vřesovic (týž: Paní mincmistrová, i Lublaň 1905, ND Brno 1906), Maud Chestertonová (H. M. Paull: Nový clown), Corina (F. Hervé: Mamzelle Nitouche), Nemea (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa za 80 dní), Kněžice Kunhuta (J. Hilbert: Falkenštejn) – 1903; Baronka de Préfont (G. Ohnet: Majitel hutí), Regan (W. Shakespeare: Král Lear, i Lublaň 1905), Jane Eyrová (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Angelika (Molière: Zdravý nemocný), Hildegarda (O. Faster: Krásná Lída), Marie Carolina (V. Sardou: Tosca), Adéla Sorbierová (M. Donnay: Milenci), Antonína (V. Sardou: Theodora), Veronika (A. Hoffman: Pašijové hry), Mariana (Molière: Lakomec), Nadia (J. Verne, dram. E. Pešková: Carův kurýr), Královna Marie Karolina (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne), Františka (G. Kadelburg: Medvědí kůže), Dreiszigrová (G. Hauptmann: Tkalci) – 1904.
Národní divadlo v Lublani
Monna Vanna (M. Maeterlinck: Monna Vanna), Dolores (V. Sardou: Domovina [Vlast]), Eva (G. Preissová: Žena sužnja [Gazdina roba]), Ana (M. Halbe: Mladost [Mládí]), Pampeliška (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) – 1904; Giza (O. Ernst: Vzgojitelj Lahovec [Flachsmann vychovatel]), Rosina Bernier (M. Donnay: Na gugalnici ljubezni [Houpačka]), Ofelia (W. Shakespeare: Hamlet, i ND Brno 1906), Floria Toska (V. Sardou: Toska), Akulina (L. N. Tolstoj: Moč teme [Vláda tmy]), Ivana (F. Schiller: Devica Orleanska [Panna Orleanská]), Erika (E. Gettke, V. Léon: Detektiv iz zavarovalnice zahonske zvestabe Lucifer), Micka (A. T. Linhart: Županova Micka) – 1905; Ella (J. Štolba: Potujem s hčerko [Její systém]), Katuše (L. N. Tostoj, dram. H. Bataille: Vstajenje [Vzkříšení], i ND Brno 1907), Lukrecija (V. Hugo: Lukrecija Borgia), Lida (O. Faster: Lepa Lida [Krásná Lída]) – 1906.
Švandovo divadlo
Mrs. Cheveleyová (O. Wilde: Ideální manžel, i ND Brno 1906), Růža Berndová (G. Hauptmann: Růža Berndová), Vasilisa (M. Gorkij: Na dně života) – vše j. h. 1905.
Divadlo sdružených měst východočeských
Renata Doornová (M. Halbe: Proud) j. h. – 1906.
Národní divadlo v Brně – A. J. Frýda
Madlena Vojnarová (A. Jirásek: Vojnarka), Markýtka (L. Stroupežnický: Naši furianti), Roxana (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Catherina Hübscherová (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne), Regina Engstrandová (H. Ibsen: Příšery), Madelaine Berieuxová (R. Coolus: Drahoušek), Judita (G. B. Shaw: Pekelník), Kateřina (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Helena (H. Bernstein: Ve víru), Florentina Rebillonová (V. Sardou: Zaváté stopy), Paní Frída z Leuchtů (F. Wittenbauer: Soukromý docent) – 1906; Novella (L. Fulda: Novella d’Andrea), Markýzka de Logny (E. Bozděch: Z doby kotillonů), Runa (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Berta (J. Štolba: Na letním bytě), Alžběta (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) – 1907.
Prameny
SOA Praha: Sbírka matrik, Tmaň 13, matrika narozených 1862–1880, s. 178, obr. 179.
AMP: Sbírka matrik, VIN O11, matrika oddaných fary u sv. Ludmily 1909–1911, s. 89, obr. 114.
Literatura
nb. [P. Nebeský], Plzeňské listy 2. 10. 1902 [Pavlína, Světa pán v županu]; 14. 2. 1903 [Anna, Richard III.]; 27. 2. 1903 [Verunka, Naši furianti] ● ad Slovinské ND v Lublani: Divadlo 3, 1904/05, s. 58, 380, obr. na s. 381; M. Kučerová, Divadelní list Máje 1, 1905, s. 213 + šifra M. K., tamtéž 2, 1905/06, s. 36–37, 123 ● Š. [J. Kuffner], Národní politika 21. 5. 1905 [Cheveleyová, Ideální manžel]; 2. 7. 1905 [Vasilisa, Na dně života]; -a.: Moravská orlice 16. 10. 1906 [Catherina Hübscherová, Madame Sans-Gêne]; 13. 11. 1906 [Madelaine Berieuxová, Drahoušek]; 21. 11. 1906 [Judita, Pekelník]; 27. 11. 1906 [Kateřina, Zkrocení zlé ženy]; 5. 1. 1907 [Katuše, Vzkříšení]; 16. 1. 1907 [Novella, Novella d’Andrea]; 24. 3. 1907 [Runa, Radúz a Mahulena]; úmrtí: Lidové noviny 9. 8. 1938; R. Deyl: Opona spadla, Praha 1946, s. 90, 100, 110, 167–168; D. Moravec: Vezi med slovensko in češko dramo, Ljubljana 1963, s. 255–256; O. Spalová: Sága rodu Budilova, Praha 1978, s. 230, 243–244.
PBJ; Plzeň, Lublaň
Životní události
- 22. 3. 1878: narození, Lounín u Zdic (CZ)
- 7. 8. 1938: úmrtí, Praha (CZ)
Vznik: 2015
Autor: Helena Pinkerová
