Preisinger, Josef

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Josef Preisinger
* 24. 1. 1796 Vídeň, Rakousko
2. 6. 1865 Praha
zpěvák, herec


Syn bohatého vídeňského kupce. Po otcově smrti (1807) matka dohlížela na jeho vzdělání (angličtina, francouzština, hra na klavír). Po matčině smrti se P. ve dvaceti letech zpočátku věnoval kupeckému a později úřednickému po­volání v bankovnictví, brzy se však vrátil k hudbě a začal vyučovat hře na klavír. Zároveň studoval zpěv u dvorního vídeňského pěvce J. Tomaselliho a vídeňského zpěváka Mozatti­ho (zde se osobně seznámil s Rossinim). Studi­um završil během cesty po Itálii. Po návratu byl angažován ve vídeňské dvorní opeře jako první bas buffo u německého a druhý bas buffo u italského souboru (Kärntnertortheater, impresári­ové D. Barbaja a L. A. Duport, debut jako Podesta, Rossini: La gazza ladra, 24. 1. 1823). Když bylo oznámeno, že impresáriové o Veli­konocích 1825 skončí, odešel P. 1824 k ředite­li J. A. Stögerovi do Štýrského Hradce a s ním i do Prešpurku [Bratislava]. 1826 se vrátil do vídeňské dvorní opery, kde ztvárnil řadu vel­kých basových rolí. 1828 hostoval na pozvání G. Spontiniho v královském operním divadle v Berlíně, nepřijal však nabízené angažmá, vá­zán slibem návratu ke Stögerovi do Štýrského Hradce na podzim 1828. Cestoval ještě Němec­kem a několik týdnů strávil v Paříži. Ve Štýr­ském Hradci se dobře osvědčil. Stöger ho vzal s sebou 1832 do vídeňského Theater in der Josefstadt, kde nastupoval místo ředitele, a 1834 i do Prahy, kde přebíral StD. Zde P. setrval do svého penzionování 1. 5. 1862, za ředitelů Stögera (1834–46, 1852–58), J. Hoffmanna (1846–52) a F. Thomého (1858–62).

V Praze se uvedl jako zkušený, spolehlivý a herecky vyspělý zpěvák. Zpočátku opakoval velké basové buffo role z vídeňského repertoá­ru a zpíval i Papagena a Leporella. Záhy však začal ztrácet hlas a pokles pěveckých schopností vyrovnával technikou a propracovaným výrazem. Postupně však předával role K. Stra­katému a nové operní postavy studoval už oje­diněle. Od počátku byl obsazován v činohře (1834/35: Komerční rada Herrmann, Bauernfeld: Die Bekenntnisse; Vůdce lupičů, Rau­pach: Robert der Teufel; Caspar Mehlwurm, Nestroy: Eulenspiegel; 1837: Ottowald, Ebert: Bretislaw und Jutta; Hrabě Otto, Kleist–Holbein: Das Käthchen von Heilbronn; Sedlák, Ch. Birch-Pfeiffer: Der Astrolog und sein Knecht [Vor­spiel] – Der Mädchenraub). Drobnější činoher­ní postavy hrál trvale (písaři, notáři, důstojníci, radní, sluhové, domovníci ad.). V opeře se tě­žiště jeho repertoáru posunovalo k menším komickým úlohám; zvláště se uplatnil ve hrách se zpěvy a parodiích, jimiž si zajistil stálou přízeň publika. Od 1. 5. 1842 působil rovněž jako vi­tální režisér opery a hudebních frašek. Díky důkladnému hudebnímu vzdělání zastupoval také kapelníka při korepeticích sólistů a při zkouškách sboru. V Praze byl znám i jako klavírní pedagog.

I přesto, že měl v Praze zenit pěvecké karié­ry už za sebou, byl zde P. jednou z význam­ných a všestranných osobností uměleckého světa. V činohře prokázal herecký talent, když dokázal promyslet celkový charakter postavy a důsledně jej interpretovat. Originálně tvořil zvláště komické role, často s improvizovanými partiemi, přičemž dodržoval patřičnou míru vkusu. I k malým úkolům přistupoval zodpo­vědně a pečlivě.


Role

Vídeň 1823/24: Podesta (Rossini: La gazza ladra), Sebastian Brandel (F. Paër: Der lustige Schuster), Leporello (Mozart: Don Juan), Wilhelm Gürtner (Auber: Der Schnee); 1826: Basilio (Rossini: Il barbiere di Siviglia), Oroe (Rossini: Semiramide), Baptiste (Auber: Maurer und Schlosser), Mephisto­pheles (Spohr: Faust). • Praha, 1834/35, repert. s hud­bou: Bartolo (Rossini: Der Barbier von Sevilla), Mac Irton (Boieldieu: Die weisse Frau), Wilhelm Gürtner (Auber: Der Schnee), Hidraot (Rossini: Armi­da), Melchthal (Rossini: Wilhelm Tell), Dóže benát­ský (Rossini: Othello), Fernando Villabella (Rossini: Die diebische Elster), Lord Kockburn (Auber: Fra Diavolo), Hrabě Ronow (F. Škroup: Udalrich und Božena), Hrabě Caralli (Grétry: Raoul genannt der Blaubart), Daniel Capuzzi (Hérold: Zampa), Leporello (Mozart: Don Juan), Anselmo (Marliani: Der Bandit), Der Bruder Tuck (Marschner: Der Templer und die Jüdin); 1836: Lorenzo (Auber: Die Stumme von Portici), Knoll, správce (Paisiello: Die Mülle­rin), Kancléř (Auber: Die Ballnacht), Intendant knížecí kapely (Auber: Concert am Hof), Doktor Kräuterpresser (Donizetti: Der Liebestrank), Rytíř Feldek (F. Škroup: Die Geisterbraut), Rocco (Beethoven: Fidelio); 1837: Vůdce mexického vojska (Spontini: Ferdinand Cortéz), Cuno (Weber: Der Freischütz), Lord Walton (Bellini: Die Puritaner), Rochus Be­senstill (F. Hopp–J. Hopp: Die Bekanntschaft im Pa­radiesgarten, die Entführung auf dem Himmel und die Verlobung in Elysium), Bijou (Adam: Postillon von Lonjumeau), Soudce Caspar Mauskopf (F. Hopp–Ad. Müller: Hutmacher und Strumpfwirker, oder Die Ahnfrau im Gemeindestadtel, parodie), Zobair (Meisl–Gläser: Peter Stieglitz), Bertram (Nestroy–Ad. Mül­ler: Robert der Teuxel, parodie), Maikäfer, bohatý sedlák (Nestroy–Ad. Müller: Moppels Abenteuer im Viertel Unter-Wiener-Wald, in Neuseeland und Monacco), Schierling, bohatý soukromník (F. Hopp–J. Hopp: Die Kinder des Waldes), Leporello (Mozart: Don Juan ve slavnost. představení 4. 11. 1837 k vý­ročí premiéry, kde byly otevřeny škrty, včetně závěru opery), Tutu, vládce kouzelného ostrova (Raimund–W. Müller: Der Barometermacher); 1838: Doktor Alfonso (Mozart: Così fan tutte), Bustorius, kouzel­ník (Raimund–Drechsler: Das Mädchen aus der Feenwelt), Cantarelli (Hérold: Der Zweikampf), G’schwind, divadelní sekretář (Gleich–Riotte: Der Postillon von Biechowitz, parodie), Pan von Klippen­bach (Nestroy–Ad. Müller: Glück, Missbrauch und Rückkehr, oder Das Geheimnis des grauen Hauses, parodie), Williams (Grétry: Richard Löwenherz), Buxer, kastelán (F. Hopp–J. Hopp: Das Gut Waldwegg, die Husaren und der Kinderstrumpf), Mac Irton (Boieldieu: Die weisse Frau), Dragoun Schwarz­bart (Lortzing: Die beiden Schützen), Hyderabab, vládce ostrova v indickém oceánu (F. Hopp–J. Hopp: Der glücklichste Mensch), Doktor Fieber (Guolfin­ger v. Steinsberg–Tuček: Hans Klachl), Vrchní nad­lesní z Eschenbachu (F. Hopp–J. Hopp: Elias Regen­wurm oder Die Verlobung auf der Parforce Jagd), Hofmistr (Rossini: Graf Ory); 1841: Van Bett (Lortzing: Zar und Zimmermann).

Prameny a literatura

Cedule StD 1834–41, NMd. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr, 1838, 1839, 1845 až 1866; E. Meliš: Nynější stav hudby v Čechách vůbec a v Praze zvlášť, Lumír 7, 1857, zvl. s. 1003; Bohemia 19. 4. 1862, č. 94; 4. 6. 1865, č. 133 [úmrtí]; Recensionen und Mittheilungen über Theater und Musik, Wien 1865, č. 25 [nekrolog]; Jo­seph Proksch: Biographisches Denkmal aus dessen Nachlasspapieren errichtet, vyd. R. Müller, Reichen­berg 1874, 300n.; Teuber III, s. 200–282, 326–364, vše passim, 427, 458, 480, 487, 495, 531, 551n.; A. Bauer: Das Theater in der Josefstadt, Wien 1957. • Wurzbach; Eisenberg; ÖBL; Lexikon zur deut­schen Musik [s rokem nar. 1792].

Životní události

  • 24. 1. 1796: narození, Vídeň, Rakousko
  • 2. 6. 1865: úmrtí, Praha


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 419–420
Autor: Alena Jakubcová