Trnkova společnost
nahoru...
Ředitel společnosti F. Trnka byl původním povoláním učitel, pak tenorista Pokorného společnosti, s níž vystupoval pod pseudonymem F. Aleš též v Plzni a Brně. 1888 odkoupil od nemocného ředitele Pokorného koncesi pro Čechy a Moravu. Převzal též jeho divadelní fundus a soubor, v němž zpočátku dominovala činohra; jejími členy byli V. Bartovský, J. Biedermann (též režisér), K. a K. Brožovi, K. Harry, A. Houdek, B. Houdková, A. Jiřikovský, A. Marek, E. Pešková (provd. Pechová), A. Světelský, V. Šemberová, J. a A. Zelenkovi, K. Želenský aj. Zpěvoherní hvězdou TS byla sopranistka B. Viewegová (roz. Lesčinská), dále barytonista A. Hlaváček, tenorista K. Veselý, basista B. Žalud (později známý na německých scénách jako T. Gunther) a Z. Biedermannová. Zpěvoherní režii převzal sám ředitel, který se v prvních letech uplatňoval též pěvecky. Z oper režíroval např. Smetanovu Prodanou nevěstu a Dalibora, Dvořákova Šelmu sedláka, z operet Suppého Boccaccia, Straussova Cikánského barona aj.
V srpnu a září 1894 navštívila TS Olomouc, kde byl z realistické činoherní dramatiky hodnocen především Sudermannův Domov a Svobodův Rozklad, hlavně díky interpretaci nových členů souboru A. Vojty-Jurného a B. Lachmanna. Z okruhu realistické dramatiky byl hrán ještě Svobodův Útok zisku a Stroupežnického Na Valdštejnské šachtě. Tyl, Klicpera a Macháček se střídali se Smetanou, Blodkem, Straussem, Offenbachem, Hervéem, Kaiserem a Millöckerem.
Rozkvět opery nastal 1900–02, kdy bylo TS na dvě zimní sezony zadáno Městské právovárečnické divadlo v Plzni. Oporami zpěvoherního souboru se tehdy stali tenorista J. Bochníček, basista J. Huml, barytonista K. Král, sopranistky F. Procházková a J. Rudolfová-Kurzová, v operetě F. Horníková. Kapelníky byli E. Bastl a A. Kott. Na zahájení přichystala TS pro Plzeň novinku, Šeborovu operu Zmařená svatba. Měla úspěch i se Smetanovým Daliborem a Weberovým Čarostřelcem, dále uvedla Goldmarkovu Královnu ze Sáby, Auberovu Němou z Portici, operu bratří Ricciů Kryšpín a kmotra, Fibichovu Šárku, Smetanovu Libuši, Franchettiho Asraela a Verdiho Otella. Možno říci, že opera TS si nezadala s Budilovou činohrou, která působila v Plzni před 1900.
V plzeňském činoherním souboru TS zářily tehdy rovněž známé osobnosti: A. Betka, A. Kreuzmann, J. Pulda (též režíroval), K. Splavec, A. Vaverka, J. Zdrůbecký, Z. Biedermannová, H. Jelínková (provd. Vojtová), J. Machová, A. Košnerová-Puldová, O. Splavcová, A. Špillingová, M. Vintrová (provd. Bečvářová) aj.
Kromě konjunkturálního repertoáru nabídla TS Plzni Halbeho drama Matka země, Drachmannovu pohádku Byl jednou jeden král, Björnsonovo drama Nad naši sílu, Vikové-Kunětické Přítěž, Čechovova Strýčka Váňu, Zeyerovu Sulamit a Neklana, Jiráskova Emigranta, Lotharova Krále Harlekýna, Kisielewského Karikatury a Ostrovského Chudé poctivce.
Přes všechnu snahu však Trnka nebyl na podzim 1902 jmenován ředitelem nového MD v Plzni. Městská rada dala přednost osvědčenému Budilovi. Společnost odcházela z Plzně finančně vyčerpána. Přestože ve svém dalším působení už nikdy nedosáhla úrovně z období plzeňského, stále patřila mezi renomované a solidní družiny. Nabízené turné po Rusku 1902 se nerealizovalo a 1905 se TS marně ucházela o Divadlo sdružených měst východočeských.
Po letech putování po českých a moravských městech podnikla 1908–10 poslední pokus zakotvit alespoň na zimní sezonu na trvalejší štaci. Byla to stálá česká scéna v ostravském Národním domě – tzv. Divadlo moravských měst. V Ostravě připravoval společnosti půdu místní divadelní referent K. Budík, Trnkův někdejší kolega. Ale již po několika představeních se vyjadřoval velmi kriticky: opeře vytýkal nesoulad a nedostatek šťavnatých hlasů, obehrané tituly a chatrné dekorace. V druhé sezoně měl orchestr pouze dvanáct hráčů, takže museli vypomáhat členové hornické kapely ze Slezské Ostravy, ve sboru zpívali většinou činoherci. Dirigentem byl ostravský rodák C. M. Hrazdira, v souboru vynikal tenorista V. Wuršer, který později také dirigoval, sopranistka S. Šátková-Kurzová, komik F. Kudláček, který zpíval i v operetě, basista O. Vašíček, údajně lepší činoherec, herečka V. Horská, která bez pěveckého školení zpívala v opeře a operetě, činoherci K. Motýl, E. Povolný a mladá subreta M. Škrdlíková, která později hrála a zpívala i v Národním divadle moravskoslezském. K starému plzeňskému repertoáru přibyla jen Maryša bratří Mrštíků a Stroupežnického Naši furianti, ze zpěvoher Pucciniho Madame Butterfly, Lehárova Veselá vdova, Bizetova Carmen a Kovařovicovi Psohlavci, kteří vzbudili rozpaky. Po druhé sezoně se Trnka vedení ostravského divadla vzdal a koncesi pronajal režiséru a zpěvákovi svého souboru K. Komarovovi, který vedl tuto scénu v sez. 1910/11. Trnka se objevil znovu 1912, a to jako provozovatel žižkovského divadla Deklarace. Poté svou koncesi převážně pronajímal.
Literatura
Nesign: Naše rovy, Švejdův divadelní věstník 2, 1929, č. 1, s. 1; nesign: Zasloužilý divadelní ředitel zemřel, Venkov 3. 3. 1929; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961 + Čtyři herečky, 1967; Sto let českého divadla v Plzni 1865–1965, Praha–Plzeň 1965; A. Buchner: Cedule kočovných divadelních společností v Čechách a na Moravě, 1968; 90 let stálého českého divadla v Brně II, Brno 1974; J. Štefanides: České divadelní společnosti v Olomouci (1868–84), in: Středisko, 64 (5), Olomouc 1980 + Stálá česká scéna v ostravském Národním domě v letech 1908–1919, in sb. Ostrava 12, Ostrava 1983, s. 78; L. Klosová: Trnka František, in: Postavy brněnského jeviště II, Brno 1985–89, s. 603; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1868–1902, rkp., DÚk.
Významné události
- 1888:
zahájení divadelní činnosti
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 498—499
Autor: Ljuba Klosová
