Měchura, Leopold Eugen

Leopold Eugen Měchura

* 2. 2. 1804 Praha

† 11. 2. 1870 Votín (dnes Otín) u Klatov

skladatel

Psán též Miechura. Syn významného pražského advokáta Jana M., v jehož domě se pořádaly hu­dební produkce. M. vystudoval v Praze práva, hudbu u F. D. Webera a V. J. Tomáška. Stal se za­městnancem klatovského magistrátu. 1828–40 žil ve Votíně a následujících 12 let v Klatovech, kde se podílel na ochotnických produkcích (Mozartovy opery Figarova svatba a Kouzelná flétna, Haydnovo oratorium Stvoření světa, Men­delssohnův Paulus, Beethovenův Kristus na hoře Olivetské aj.). Hrál na varhany, harmonium a lesní roh, upravoval hudbu pro místní orchestr a dirigoval, také hudbu k činohrám. Přátelil se s místními činovníky pěveckých spolků, s praž­skými představiteli českých obrozeneckých snah (mj. J. T. Held, F. Heller) a s tolerantním okruhem renomovaných německých hudebníků a literátů, zvl. Ebertem. Právnická praxe získala rodině značné jmění a statky na Klatovsku. 1852 se usadil ve Votíně a působil jako justiciár, poz­ději asesor, neztratil však spojení s hudebními a literárními kruhy, zvl. se Šmilovským, Bend­lem a L. Procházkou, který 1868 organizoval v Umělecké besedě koncert z jeho děl.

Komponoval asi od 1820 a jeho skladby byly prováděny již před 1825. Vyšel z vrcholného kla­sicismu a raného romantismu (Mendelssohn, Schumann), jehož kompoziční techniku řemesl­ně ovládl. Neměl ctižádost veřejně se prosazovat a stranil se společenského ruchu. Napsal množ­ství chrámových skladeb a písní, prováděných při hudebních akademiích (texty: G. Th. Drobisch, L. Uhland, H. Heine, E. Möricke, zhudebnil též Schillerovu Ódu na radost). Ač byl vychován dvojjazyčně, přiklonil se k české kultuře a zhu­debňoval i české texty ( Čelakovský, Erben aj.). Je autorem prvních kantát na český text (Šmilov­ský: Pohřeb na Kaňku, K. J. Erben: Štědrý den, Májová noc, Hálek: Rej mrtvých, nedok.). Svým uvědomělým příklonem k české kultuře je M. v jistém smyslu pokládán za Smetanova před­chůdce. Svou roli sehrál i příbuzenský vztah s F.Palackým, který se 1827 oženil s jeho sestrou Terezií. Přesto česká společnost vnímala M. jako Němce, což mohlo být jednou z příčin rozpačité­ho veřejného ohlasu jeho hudby.

O operu se M. pokusil poprvé 1837 (nedok. Hiorba). Druhou operu Der Schild komponoval 1843–44 v Klatovech, když měl již v ochotnic­kých kroužcích dostatek výkonných sil. Libreto zpracoval Ebert podle své básně. Původně (1825) bylo určeno pro J. W. Kalliwodu, ale po jeho váhání si Ebert vyžádal text zpět. Námět má ústřední pohádkový motiv, boj o uloupený štít se zasazeným démantem, který je talismanem krá­lovské rodiny. Romanticko-rytířská opera s arze­nálem živlů a kouzelných předmětů má uzavře­ná čísla a hudbu inspirovanou Meyerbeerem. Po klatovském soukromém provedení přiměl Ebert M. k úpravám (dokončeny až 1854) a snažil se prosadit dílo na konzervatoři, později v Mnicho­vě. Na negativním výsledku měla patrně podíl i M. nechuť opustit poklidný život. Na několik let přestal M. komponovat; až 1864 napsal scé­nickou hudbu k Ebertově tragédi Ein Gelübde z prostředí templářského kláštera. Zde demon­stroval své pochopení pro snahy R. Wagnera a uplatnil (s podobnou důsledností u nás patrně poprvé) techniku příznačných motivů. M. jedi­nou operou na český text je Marie Potocká na námět Puškinovy Bachčisarajské fontány. Dílo poprvé v české operní tvorbě zpracovává ruský námět. Smetana je provedl až 1871 posthumně v PD. Kritika (zvl. O. Hostinský) vytýkala opeře malou dramatičnost, ocenila však obratnou instrumentaci, svědčící o značné zkušenosti s or­chestrem, a vynalézavou a bohatou melodickou invenci. Některé části, zvl. sbor Tatarů, byly hrá­ny koncertně a četné opisy upravených fragmen­tů dokazují provozování v rodinách. Nové nastu­dování v ND 2003 někdejší soudy potvrdilo.

Dílo

Soupis děl pořídil M. vnuk E. L. Heller: L. E. Miechura und seine musikalische Kinder, rkp. v Měst­ském muzeu v Klatovech. Pozůstalost v  ČMH. 

Práce pro divadlo

Hiorba, romant. opera, 3 jedn., něm. t: J. Rittersberg podle van der Velda, rkp., nedok. [1837], libr. v pozůstalosti J. Slavinské v NM, not. mat. nedoch.; Der Schild, romant. opera, 3 jedn., něm. t: Ebert, komp. 1843–44, prov. dvakrát v Klatovech 1845, později zčásti revidováno, libr. [1854] v  ČMH; Marie Potocká, opera, 3 jedn., t: Kolář podle Puškinovy Bachčisarajské fontány (ve 3. jedn. použito Krymských znělek Mickiewiczo­vých), komp. 1869, 13. 1. 1871 PD, libr. vyd. 1865 s Kolářovou předmluvou; Ein Gelübde, předehra a 3 entreakty k živým obrazům Ebertovy truchlohry, rkp. v  ČMH datován 27. 3. 1864. 

Prameny a literatura

Slavoj 2, 1863, s. 97, 250; Hudební listy 1, 1870, s. 7 [úmrtí], 30, 40 Potocká], 87 [přehled díla], 367, 375–376, 383–384 [Hostinský o M. Potocké]; A. V. Šmilovský: E. M., Obraz uměleckého života ze šumavského zátiší, Hudební listy 1, 1870, 6 pokr. mezi s. 361 a 420, vyd. v Sebraných spisech Šmilovského, II, 1881; Národní listy 17. a 18. 1. 1871 [M. Potocká];  Česká Thalia 5, 1871, s. 10–11 [M. Potocká]; Politik 15. 1. 1871 [M. Potocká]; Bohemia 15. 1. 1871 [M. Potocká]; Dalibor 2, 1874, s. 174; Anon.: L. E. M., Zur 100. Wiederkehr seines Geburtstages, Politik 1. 2. 1903; Hudební revue 3, 1910, s. 213–214 Stkr. [Stecker]; 13, 1919/20, s. 214 [Hostinský: Z dopisů L. Procházkovi]; L. Bráfová: Rieger, Smetana, Dvo­řák, 1913; K. Svoboda: L. E. M., Za hudebním vzdě­láním 1, 1925/26, s. 82; M. Očadlík: Opery L. E. M., Sborník prací k padesátým narozeninám profesora dra Z. Nejedlého, 1928, s. 129–160; A. Hnilička: Kontury vývoje hudby poklasické v  Čechách, 1935, s. 42–46; A. Smolák: L. E. M., Klatovy 1939; M. Očadlík: Svět orchestru, II, 1953, s. 142–143 [předehry Der Schild, M. Potocká, Ein Gelübde]; J. Plavec: 150 let od narození L. E. M., Hudební roz­hledy 7, 1954, s. 116–117; M. Tarantová: Ohlas Mo­zartova díla v Každodenníčku Františka Palackého,  Č ČM 125, 1956, série A, s. 75–83; Tyrrell: Czech Opera; Smaczny: PD; J. Procházka: Puškinova Bach­čisarajská fontána jako česká obrozenecká opera, Příspěvky k dějinám česko-ruských kulturních styků, I, 1965, s. 149–157; L. E. Měchura: Marie Potocká, program k premiéře ND v Praze 20. 3. 2003, vyd. P. Petráněk [přetiskuje kritiky a libreto].  •  Obsahy oper: M. Očadlík, Sborník prací k padesátým naro­zeninám profesora dra Z. Nejedlého.  •  Rieger; Pazdí­rek;  ČHS. 

Životní události

• 2. 2. 1804: narození, Praha
  
• 11. 2. 1870: úmrtí, Votín (dnes Otín) u Klatov
  

Další jména

Miechura Leopold Eugen

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 332–333
Autor: Vlasta Reittererová