Mössner, Tobias
Psán též Möszner. Vyučil se ve Vídni. 1827 se mezi jinými ucházel o zakázku na vytvoření dekorací pro divadlo v Olomouci, podobně jako A. Sacchetti však neuspěl. 1832–34 byl malířem dekorací v Theater in der Josefstadt. Do Prahy ho přivedl o Velikonocích 1834 nastupující ředitel StD J. A. Stöger a zaměstnal ho jako svého kmenového malíře, vedle dalších vídeňských výtvarníků, které zval k hostování. Od 1847 byl M. pražským měšťanem. Pro StD pracoval do 60. let, jeho služební poměr k divadlu se však měnil; do 1844 byl zaměstnancem a později spolupracoval příležitostně. Podle zachovaných smluv u něj objednával Zemský výbor jednotlivé kusy a M. vyúčtovával práci a materiál. Do 1842 se vedle M. objevují i malíři H. J. Neefe (specializovaný zvl. na krajiny), A. de Pian (architektury), od 1846 pak P. A. Jaich, uváděný v divadelním almanachu od tohoto roku jako zaměstnanec StD, a hostující výtvarník berlínského pruského dvorního divadla K. W. Gropius. Ojediněle se M. pracovně setkal s J. Kautským, který v následujících desetiletích rozhodujícím způsobem zasáhl do vývoje pražské scénografie (vytvořil s ním dekorace ke slavnostnímu projevu, jímž byl 6. 6. 1854 zjeviště StD pozdraven František Josef I. při návštěvě Prahy). Na výpravách se podíleli i strojníci (zvl. G. Weber) pyrotechnickými efekty, létacími stroji, pohyblivými figurinami, houpající se podlahou jeviště a vlnami (Fabbri: Der glückliche Schiffbruch, balet) apod. Vedle StD pracoval M. v Praze 1842–44 pro Stögerovo soukromé Nové divadlo v Růžové ulici. Pro tento sál namaloval hlavní oponu s výjevem Múzy, která ukazuje mladíkovi cestu k dominujícímu zobrazení Pražského hradu, a vyzdobil hlediště jemným barvami a humornými výjevy (groteskní postavy, andílkové s motýlími křídly, zvířecí motivy). Na tvorbě nového dekoračního fundu divadla v Růžové ulici se též podíleli Neefe, de Pian a W. Deny. Dekorace se používaly v německých i českých představeních. Mimo Prahu dodal M. 1838 soubor dvaceti scén a oponu s pohledem na město do divadla v Hradci Králové; jednou z jeho posledních mimopražských zakázek se 1869 stala dekorace lesa a otevřené krajiny pro divadlo v Čáslavi.
V prvním pražském období ředitele Stögera, 1834–46, pokračoval M. ve velkorysém stylu, přineseném z Vídně. Často zobrazoval pražské motivy (Sál na Barvířském [Slovanském] ostrově, Pohled na řetězový most, Taneční sál na Žofíně, Letohrádek Hvězda, Zahradní salon v Bubenči) a stylové interiéry (gotické, rokokové aj. sály, selské světnice, moderní pokoje). Jeho dílo se nevymykalo z dobových dekoračních zvyklostí, přesto některé z výprav přinesly nové nápady a postupy. Např. dekorace k Nestroyově frašce Zu ebener Erde und erster Stock oder Die Launen des Glückes (1835) byly řešeny jako simultánní a znázorňovaly průřez víceposchoďovým domem. Originální nápad uplatnil M. též v dekoraci Pohled do hlediště Stavovského divadla, když zobrazil prostředí, ze kterého diváci sledují představení; byla uplatněna v inscenaci německé a české verze lokální frašky F. X. Tolda s hudbou H. Procha Liebeleien in Linz, Neckereien in Wien, Foppereien in Prag (něm. 1838). Velkou pozornost vzbudily výpravy, jejichž části navrhl M. k pražské premiéře Meyerbeerovy opery Robert der Teufel (1835) a k představení Meyerbeerovy opery Kreuzritter in Egypten při pražské korunovaci Ferdinanda I. (1836), kde ve slavnostně osvětleném divadle stály figuriny v nadlidské velikosti a hrál mohutný kompars. K tomuto představení namaloval M. i novou oponu s pohledem na Malou Stranu, Kamenný most a panoráma Hradčan (není vyloučeno, že tato opona měla nějaký vztah k oponě, použité 1842 ve Stögerově Novém divadle v Růžové ulici). Ve druhém Stögerově ředitelském období udělala velký dojem dekorace k Wagnerově opeře Tannhäuser, na níž M. spolupracoval 1854.
M. dílo reprezentuje typickým způsobem scénografii druhé třetiny 19. stol., úzce navazující na starší tvorbu, spojenou se jmény J. Platzera nebo L. Sacchettiho: základem zůstává iluzivní malba, fixovaná na tradiční soustavu frontálně situovaných bočních kulis, horních sufit a zadního prospektu, popř. ještě prořezávaných („transparentních“) oblouků. Plastické prvky pronikaly do tohoto systému jen pozvolna, protože se vymykaly zavedenému technickému systému, přesto je M. včleňoval do dekorací stále častěji (stan, balkon, schodiště ad.).
Obsah
Dekorace (pro StD a Nové divadlo v Růžové ulici, hry s hudbou; počet a název jednotlivých kusů někdy nelze zjistit)
1834: Auber: Fra Diavolo, Hérold: Zampa (závěr), Auber: Die Stumme von Portici (nábřeží v Portici, Masaniellova chata), Bellini: Die Unbekannte, Rossini: Tell, Mozart: Don Juan (s de Pianem: ulice, ulice v měsíčním svitu, hřbitov), Nestroy: Der böse Geist Lumpacivagabundus, (čes. Zlý duch Lumpacivagabundus, 1835, závěr), Weber: Der Freischütz (Vlčí sluj); 1835: Bellini: Die Nachtwandlerin, Meyerbeer: Robert der Teufel, J. B. Frey–L. Hofmann: Das Margarethenfest in Stern (salon ve Stromovce; budova letohrádku Hvězda, patrně opravená dekorace A. Sacchettiho), Raimund–Drechsler: Der Diamant des Geisterkönigs (audienční sál Krále duchů, též de Pian a Neefe), Nestroy–W. Müller: Zu ebener Erde und erster Stock, oder Die Launen des Glückes (čes. Při zemi a v prvním poschodí aneb Rozmary štěstí, 1838), Fabbri: Der glückliche Schiffbruch [balet]; 1836: Raimund–W. Müller: Alpenkönig und Menschenfeind (závěr 1. j., čes. Krakonoš a nevlídník, 1837), Raimund–Kreutzer: Der Verschwender (čes. Marnotratník, 1837, též Neefe), Körner–I. Seyfried: Zriny (závěr 4. j.); Mozart: Die Zauberflöte, Meyerbeer: Der Kreuzritter in Egypten, Dessauer: Lidwinna (prem., též de Pian); 1837: Spohr: Der Berggeist; F. Hopp–J. Hopp: Die Bekanntschaft im Paradiesgarten, die Entführung auf dem Himmel und die Verlobung in Elysium (čes. Seznámení na Barvířském ostrově, únos z Hvězdy a zasnoubení v Chuchli, taneční sál na Barvířském ostrově); 1838: Told–Proch: Liebeleien in Linz, Neckereien in Wien, Foppereien in Prag (interiér StD namalován jako dekorace, sál na Barvířském ostrově, česky 1841 jako Milkování v Plzni, škádlení v Praze a tejrání na Vyšehradě), Raab–F. Vinař: Die goldene Hacke [balet], Halévy: Die Jüdin; 1839: Raab–F. Vinař: Krystall-König oder Harlekin als Tanzmeister [balet]; 1840: Told–Proch: Die schlimmen Frauen in Serail, Meyerbeer: Die Ghibellinen in Pisa [Hugenotten], Rainoldi: Arlequin und Columbine auf den Alpen oder Der Zaubergarten [balet]; 1841: Schneitzhöffer: Sylphide [balet], Donizetti: Die Römer in Melitone, C. Haffner–Ad. Müller: Das Marmorherz (pokoj); 1842: Rainoldi–F. Vinař: Perseus a Andromeda aneb Kouzelný orel [balet], Told–Titl: Der Zauberschleier oder Maler, Fee und Wirthin („Wandeldekoration“, čes. Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská, 1843, též Neefe, Deny, de Pian, Jachimowitz); 1843: Auber: Der Herzog von Olonne; Gleich–W. Müller, úprava Tyl: Sanice u řetězového mostu aneb řezník zBrandejsa (pohled na řetězový most přes Vltavu, patrně již 1842 v něm. originále Der Fleischhauer von Oedenburg oder Die Schlittenfahrt); 1844: Riotte: Nina oder Die Wanderung nach einem Mann (sál); 1845: Oehlenschläger: Corregio (celá výprava), C. J. Schikaneder: Die Erdgeister und der Brillenhändler; 1846: Räder: Der Artesische Brunnen (krajina, franc. tábor, česky Skalní duch aneb Artéská studně, 1847, též Jaich), Meyerbeer: Robert der Teufel (tábor uPalerma, též Jaich), Donizetti: Dom Sebastian (soudní síň, též Jaich), Nestroy–Ad. Müller: Der Unbedeutende (též Jaich), Schick–Ad. Müller: Die Entführung vom Maskenball oder Die ungleichen Brautwerber; 1847: Bunn–G. Schilling–Benedikt: Die Kreuzfahrer, oder Der Alte vom Berge (náměstí v Jeruzalémě, též Jaich), F. Kobler–K. F. Rafael: Eisele und Beisele oder Die Macht der Zauberei ([balet], zahrada), Wollheim–Stiegmann: Der fliegende Holländer (Neptunův palác, čes. Zaklený plavec aneb Třistaletý bludič po vodách, 1849, též Jaich); 1848: Th. Krones–Drechsler: Silfída, mořská žínka (vesnice), Kittl: Bianca und Giuseppe oder Franzosen vor Nizza (pevnost Saorgio, též Jaich), Kaiser–Ad. Müller: Städtische Krankheit und ländliche Cur (horská krajina), F. Škroup: Drahomíra (jeskyně); 1849: Elmar–Suppé: Unter der Erde oder Freiheit und Arbeit (pokoj), kol.: Gutsherr und Seiltänzer oder Die verhängnissvolle Neujahrsnacht (zahrada); 1850: Halévy: Die Musketiere der Königin (palácová zahrada, pavilon dvorních dam), Meyerbeer: Der Prophet (holandská krajina, náměstí v Münsteru, též Jaich a A. C. Schulz); 1851: Slavnost k otevření pražsko–drážďanské železnice („Wandeldekoration“, obsahuje 10 pohledů na města a krajinné scenérie mezi Prahou a Drážďanami, též Jaich a A. C. Schulz); 1852: Kittl: Die Waldblume (hustý les, dřevem obložený salon v královském loveckém pavilonu); 1854: Flotow: Indra (Lisabon), Wagner: Tannhäuser (Venušina sluj, síň na Wartburgu, též Jaich); 1858: Spohr: Jessonda; 1859: Auber: Fra Diavolo; 1867: Meyerbeer: Die Afrikanerin (vězení, též J. Kautský).
Prameny a literatura
Scénické návrhy v NMd a Muzeu hl. m. Prahy. – Písemná dokumentace (smlouvy aj.) o M. činnosti v StD v Národním archivu (dříve SÚA), fond Zemský výbor II, 1791–1873, sign. 4141 84–93, zde též inventář dekorací StD, kart. 1210. – Cedule StD a Nového divadla v Růžové ul. 1834–67, NMd. – J. Port: O výtvarných osudech divadla v Čechách se zvláštním zřetelem na Stavovské divadlo, rkp. NMd, sign. C 37. • Allgemeine Theaterzeitung 27, 1834, s. 518; Bohemia 31. 8. 1834, 20. a 27.1., 6. 2., 9. 8., 19. 8. a 22. 8. 1835, 23. 2. a 11. 5. 1838, 31. 8. a 19. 10. 1841, 25. 9. 1859; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1838 až 1870; Lumír 7, 1857, s. 1005; Teuber III, s. 197, 254, 277, 302, 329; J. Port: Paběrky z odkazu divadelních Čech, Divadlo 12, 1932/33, s. 154; E. A. Hruška: Staropražská divadelní topografie, s. a., rkp. v DÚ, s. 149, 152; A. Javorin: Divadla a divadelní sály v českých krajích, I, 1949, s. 62; Vondráček II; A. Novotný: Staropražská theatralia, 1955, s. 75–94; D ČD II, III; J. Hilmera: Česká divadelní architektura, 1999, s. 21, 32; B. Srba: Vývojové proměny systému kulisové dekorace v Prozatímním divadle a na jeho filiálních scénách 1862–1883, Sborník prací fil. fak. brněnské univerzity, Q 3, 2000, s. 27–30; Dějiny českého výtvarného umění 1780–1890, III/1, 2001; B. Srba: Obraz konkrétních skutečnostních prostředí v jevištních výpravách pražského Stavovského divadla a jeho filiálních scén v první polovině 19. století, Estetika 38, 2002, č. 2–4, s. 97–125. • Toman; NDp; Česká divadla.
Životní události
- 1790 ?: narození, Vídeň, Rakousko
- 28. 3. 1871: úmrtí, Praha
Další jména
Möszner Tobias
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 340–343
Autor: Jiří Hilmera, Věra Velemanová