Kreutzmayer, Anton
Psán též Kraizmayer, Kreuzmayer. Otec herečky Josefy K. (křtěna Maria Josefa Theresia, nar. 13. 9. 1791), provd. Feistmantelové. Byl synem obchodníka vínem Jakoba K. a pracoval v otcově podniku. 10. 7. 1787 se v Olomouci oženil s A. Schreiberovou, dcerou obchodníka suknem. Ve zděděném domě pokračoval v podnikání. O jeho uměleckém školení není nic známo. Na začátku roku 1796 vystoupil pohostinsky v olomouckém divadle u ředitele C. Haina (Heina), hrajícího v prvním poschodí budovy masných krámů („ředitelem hudby“ v Hainově společnosti byl v březnu a dubnu 1796 U. Schikaneder, bratr E. Schikanedera). Od podzimu 1796 navázal s Hainovou společností trvalejší spolupráci a zdá se, že se stal jejím členem, když koncem září převzal řízení představení s hudbou. (Nelze říci, zda to byl on, kdo již 4. a 16. 1. 1796 nastudoval za ředitele Haina operu Die Nymphen der Silberquelle od J. Lipavského, rodáka z Vysokého Mýta, který působil ve Vídni; opera „se líbila“.) 1796/97 spolupracoval i při studentských akademiích pořádaných 1–2krát v týdnu pro zvanou šlechtu a místní vzdělané kruhy, opatřoval pro ně notový materiál a vybíral skladby. Dokumentace jeho umělecké činnosti po roce 1798 je však značně mezerovitá. Vzhledem k tomu, že Hain hrával v Olomouci pouze od konce září do konce ledna či února, mohl se K. věnovat i svému občanskému povolání. 1797 spolu s ním v divadle působil korepetitor, místní ředitel kůru W. Hybl (Hybel, Hübel), který byl později za K. ředitelství 1805 kapelníkem (již 1796 zde byla uvedena s jeho hudbou hra Die Freiwilligen, ein Gemälde unserer Zeit, t: G. Stephanie).
K. zdědil značné jmění a 1800 si pronajal hostinec v přízemí objektu masných krámů. V divadelním sále v prvním patře, který byl ve špatném stavu, zatím podnikali do 1802 (v pronájmu od města) ředitelé V. Mihule a po něm A. Hornung. Konec Hornungova nájmu není přesně znám. Asi již 1803 (podle nepravděpodobných údajů až 1805) si K. pronajal i divadelní sál za roční nájem 800 zl. a paušál 158 zl. za reduty a začal řídit společnost, nejprve s technickou pomocí podnájemce hostince v přízemí, herce A. Kurze. Již 26. 12. 1805 však zaznamenává divadelní almanach změnu programu pro K. náhlé onemocnění a během týdne ředitel zemřel na „nervovou horečku“. Vdova se třemi dětmi vedla krátce divadlo dál s pomocí svého švagra J. Bannholzera, který byl hercem K. souboru, 29. 4. 1806 však zemřela i ona. Bannholzer se ujal dětí i divadla a vedl společnost do 1827. V pozůstalostním řízení, v němž se rozprodala část K. zařízení, zakoupil Bannholzer divadelní knihovnu a město mu přenechalo k užívání dekorace a sál jako příspěvek na výchovné pro děti. Podle olomouckého almanachu hrál 1805 dětské role v souboru svého otce i „mladý Kraizmayer“. K. dcera Josefa byla členkou olomouckého souboru už 1805 a nelze vyloučit, že se k ní vztahuje i jméno Kreuzmayer v soupisu členů opavského divadla (1810). 6. 8. 1811 se v Olomouci provdala za herce F. Feistmantela a zůstala s ním, alespoň načas, v Bannholzerově společnosti (jejich děti se narodily v Olomouci 1814, 1815 a 1818).
V Hainově společnosti vystupoval K. jako herec i zpěvák. Podle tisku hrál hlavně komické role, pedanty, šprýmaře, „židy obyčejného i ušlechtilého druhu“, prokazoval lásku a nadání k umění, ale pro vážné úlohy se nehodil. Nelze přesně říci, jak dlouho vkládal peníze do divadelního podnikání, snad již za ředitele Haina. Podle pozůstalostního řízení investoval značné částky. V pronajatém městském sále (podle Rödera, viz lit.) opravil jeviště, 23 lavic a dvě pořadí lóží (350 diváků). Nechal doplnit dekorace (malíř B. Praschek) a výbavu na více než 100 „francouzských, německých a tureckých“ kostýmů, 150 kusů zbraní a dalších rekvizit. Zakoupil asi 100 kusů elektrických, magnetických, mechanických a různých optických přístrojů na divadelní efekty (hodinové stroje s tajným číselníkem, stroje na karetní triky, zvonkohry, blesky, „cylindr na briliantové záblesky“, mechanické kouzelníky s barevnými koulemi, magnetickou labuť, aparát na zjevování duchů ad.). Doplňoval knihovnu, jejíž značnou část vlastnil již ředitel Hain. Podle soupisu pořízeného před rokem 1811 obsahovala více než 160 děl s hudbou (opery, oratoria, singspiely, melodramata, balety) a činohry asi devadesáti autorů (soupis kusů a přístrojů uvádí J. Röder, viz lit). K. pozval ke spolupráci sbory a sbormistry ze dvou místních chrámů, vedle Hybla též F. Ostrého. V souboru se objevují někteří spolupracovníci ředitele Haina (Franziska Hain), dále J. Bannholzer, L. Hoch s manželkou (pozdější divadelní ředitel), F. J. Krones, vídeňský M. Stegmayer ad. Publikum z velké části tvořili obchodníci, vojsko a úředníci, kteří navštěvovali i vídeňská a brněnská představení a kladli na provedení určité nároky. K. dramaturgie byla srovnatelná s dramaturgií vídeňských předměstských divadel, obsahovala vážné činohry, opery, hry se zpěvy i parodie, a jednotlivé tituly byly uváděny ve dvou až třech reprízách. Pro divadelní podnikání měl K. dobré předpoklady ve vlastní divadelní praxi, v obchodnické solidnosti a v přehledu, s nímž dokázal najít vhodný personál a cílevědomě zvyšovat úroveň. Předčasná smrt mu však znemožnila podnikatelskou i uměleckou činnost rozvinout.
Obsah
Role
Ignaz (Perinet dle Ph. Hafnera–W. Müller: Der Lustig Lebendig); Konrad (Dittersdorf: Das Gespenst mit der Trommel); [role?] (Der aus der Kanone ausgeschossene Liebhaber, balet se zpěvem); Juncker Siegfried von Klettenberg (J. F. Jünger: Verständnis und Missverständnis); Jodel (E. Schikaneder: Der Tiroler Wastl); [role?] (Perinet–W. Müller: Das neue Sonntagskind); Malíř Greindel (Gluck: Die Pilgrimme von Mekka); Úředník Klau (?: Doktor Klappert und seine Klienten); Junker Hanns (Paisiello: Nelckenbein und Hollerblüh [?]).
Repertoár (v Hainově společnosti 1796–98, který K. patrně studoval)
Podzim 1796: Dittersdorf: Das Rothkäppchen, Neefe–Gassmann: Die Liebe unter den Handwerksleuten, Mozart: Die Zauberflöte (Královna noci: paní Wellnerová), Hensler–W. Müller: Der alte überall und nirgends, Stephanie–Hybl: Die Freiwilligen, ein Gemälde unserer Zeit, E. Schikaneder–Gerl: Der wohltätige Derwisch, E. Schikaneder–Süssmayr: Der Spiegel von Arkadien, Dittersdorf: Hieronymus Knicker, Paisiello: La Frascatana, Perinet–W. Müller: Das Neusonntagskind, Dittersdorf: Der Apotheker und der Doktor, Perinet–W. Müller: Der Fagottist, Paisiello: König Theodor in Venedig, [?]: Das Gespenst mit der Zaubertrommel, Perinet–W. Müller: Die Schwestern von Prag; 1797: Anon. balet se zpěvem Der aus der Kanone geschossene Liebhaber, balety Der Liebhaber als Statue, Das eifersüchtige Bauernmädchen, Die treuen Tyroler oder Der reumütige Bandit, alegorický tanec Der Tempel der Dankbarkeit, E. Schikaneder–Haibel: Der Tiroler Wastel, Hensler–W. Müller: Das Sonnenfest der Braminen, Perinet–Tuček: Die Christliche Judenbraut, Martín y Soler: Una cosa rara, da Ponte–Martin y Soler: Der Baum der Diana, Gluck: Die Pilgrimme von Mekka, Hensler–Kauer: Das Faustrecht in Thüringen (3 díly). 1805: von Ihlee–d’Alayrac: Das Schloss von Montenero, Schenk: Der Dorfbarbier, Dittersdorf: Schiffspatron, J. von Seyfried– Méhul: Die beiden Füchse, d’Alayrac: Der Turm von Gothenburg, Guolfinger v. Steinsberg–Tuček: Hanns Klachel, Franzky–Gerl: Graf Balberone.
Prameny a literatura
Allgemeine deutsche Theaterzeitung [Brünn] 1, 1797, s. 4–5, 13–14, 76, 91; Kleines Neujahrsgeschenk, oder Olmützer Theater-Almanach […] vom 3ten Oktober bis Ende Dezember 1805, Olmütz 1805; d’Elvert: Theater, s. 146, 147; M. Remeš: K dějinám olomouckého divadla, Našinec 1935, s. 264, 270, 271, 273, 274, 276, 277 [repert.]; J. Röder: Zur Geschichte des deutschen Theaters in Olmütz: Die Direktion Kreutzmayer, Heimatblätter für die Olmützer Sprachinsel und das Odergebirge, 2, 1935–36, Folge 1, s. 9–14 [pozůstalostní řízení, soupis knihovny ad.]; Boženek: Opava, zde sv. II, s. 2; Z. Chalupová: Opera v Olomouci před rokem 1830, Acta Univ. Palackiane Olomucensis, Fac. paedagogica, Hudební věda a výchova 6, Musica IV, 1993, s. 67–76, zvl. s. 71.
Životní události
- asi 1759: narození, Olomouc
- 1. 1. 1806: úmrtí, Olomouc
Další jména
Kraizmaier , Kreuzmayer
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 287–289
Autor: Jitka Ludvová