Divadlo v Kotcích – pantomima
nahoru...
Zásluha o uvedení pantomimy do pražského Divadla v Kotcích náleží holandskému principálovi souboru dětské pantomimy Philippu Nicolinimu. Jeho účinkování 1747–48 bylo tak úspěšné, že od té doby nájemci Kotců zařazovali pantomimické produkce často na repertoár. U Nicoliniho tvořily pantomimy vždy jednu část třídílného pořadu (po pantomimě následovalo italské intermezzo a krátký balet). Nicoliniho pantomimy (např. Arlequin in’t Graf, of de verrezene Arlequin – Harlekýn v hrobě aneb Vzkříšený Harlekýn) byly pantomimické harlekynády, jejichž hlavní postavy, Harlekýn a Kolombína, procházely dějem, plným kouzelných efektů a převleků, aby nakonec dospěly vzdor odporu Pantalona a Pierrota (Pirro) k šťastnému konci. Byly prokládány áriemi (skladatel Ignatio Fiorillo) a hrány neobyčejně dobře vyškoleným dětským souborem v dekoracích Itala G. B. I. Colomba. 1750 hrál G. B. Locatelli dětskou pantomimu Andrea Ferra Harlechin ein Strassen-Räuber oder Pantalon ein Geitziger Jubilier – Harlekýn loupežníkem aneb Pantalon, lakomý klenotník, s baletními vložkami, s italskými áriemi a sborem. Hudbu k ní složil český skladatel Jan Josef Friedrich. 1753 a 1754 uvedl Locatelli několik dalších pantomim jako masopustní produkce svého baletního sboru (např. Die ihren Liebsten aus der Hölle erweinende Colombina oder der Höll-stürmende Hercules – Kolombína vyplakávající si vysvobození svého milého z pekel aneb Herkules peklo přemáhající, 1754). Další z těchto pantomim, přidržujících se jinak vesměs Nicolinim zavedeného vzoru, obsahovala dokonce árii v češtině (Die Liebs-Raserey der Colombina – Milostná zběsilost Kolombíny, 1754). Hudbu k ní skládal J. A. Sehling. Pantomima žila v Divadle v Kotcích i dále. Svědčí o tom fakt, že 1760 dostal povolení provádět zde svá díla pantomimista Heinrich Jacquemin a že principál Josef Kurtz, který pantomimickými vložkami zpestřoval i své burlesky, měl provozování pantomimy za svého druhého pražského pobytu 1760–63 výslovně uvedeno ve smlouvě. Za impresária Gaetana Molinariho tu Giuseppe Jacobelli uvedl 1763 pantomimu Die seltsame und lächerliche Verwirrungen zwischen zweyen Liebhabern – Neobyčejné a směšné zmatky mezi dvěma milenci. Asi téhož roku vznikla, pravděpodobně za účasti skladatele Jana Tučka, opera-pantomima Zamilovaný ponocnej s českými áriemi, první profesionální představení v české řeči vůbec, navazující nejen na tradice harlekýnské pantomimy, ale čerpající podněty i z italských intermezz a z českých lidových zpěvoher. Pantomimy až do 1772 nevyřadil z repertoáru ani Johann Joseph Brunian, ač byly stoupenci osvícenského reformního programu již odsuzovány. Ještě Anton Göttersdorf se pokusil je se svým souborem baletu a pantomimy 1777 obnovit za vedení svých baletních mistrů Antona Roesslera a Vojtěcha Morávka-Albertiho a za vydatné spoluúčasti českých skladatelů Leopolda Koželuha, Vincence Maška a Františka Vrby. Na tradici pantomimy v Divadle v Kotcích navázala později ojedinělá vlastní i četná pohostinská představení na scéně Stavovského divadla koncem 18. a začátkem 19. století.
Literatura
Scherl, A.: Pantomimické produkce v Divadle v Kotcích in Divadlo v Kotcích, Praha, Panorama 1992, str. 97–106
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 55–56
