Hickel, Carl Johann
nahoru...
Po 1848 vystupoval též pod pseudonymem Carl Johann Heinrich. Byl určen k vojenské dráze (kadet u generála Radeckého), po sňatku však od vojska odešel. Žil ve Vídni, kde byl literárně činný, přispíval básněmi a drobnými prózami do novin a časopisů a pracoval pro divadlo. Do Prahy přišel 1845 jako novinář, literát a dramatik. Poprvé spolupracoval se StD 1845 za ředitele Stögera, kdy napsal text pro zahájení provozu železnice z Vídně do Prahy. Pokračoval však zvl. za Stögerova nástupce J. Hoffmanna, počínaje již prologem k jeho prvnímu pražskému představení (Die Weihe der Kunst). Psal divadelní kritiky, básně a drobnou prózu do revue Österreichisches Theater- und Musikalbum (vyd. 1847 a v lednu–březnu 1848). Angažoval se politicky. Stýkal se s okruhem kolem časopisu Ost und West a patřil k radikálně orientovanému křídlu, přístupnému na počátku revoluce spojení Čechů a Němců při prosazování sociálních a občanských svobod. Byl sympatizantem Repealu a členem pražského Národního výboru. Od dubna do začátku července 1848 vydával politický deník Der Freund des Volkes (6. 4. v něm uveřejnil výzvu k jednotnému postupu Čechů a Němců, kterou podepsali Doucha, Hanka, Ebert, Gutt, Tomek, Klicpera, Havlíček, Ambros ad.). Podobně jako Ebert se i H. rozešel s Čechy, když byly formulovány samostatné české národní požadavky. 1849 zanechal politiky a stal se dramaturgem StD, pověřeným zvl. péčí o nově otevřenou Arénu ve Pštrosce. Od 20. 10. 1850 do konce roku 1854 vydával deník Salon, Blätter für Kunst, Literatur, Theater und geselliges Leben. Po sezoně 1852/53, kdy se do StD vrátil ředitel Stöger, s nímž měl H. patrně spory o dramaturgické zaměření scény, z divadla odešel; v září 1854 v sérii článků v Salonu ostře kritizoval Stögerův repertoár. Předmětem sporu mohlo být i Stögerovo váhání s uváděním Wagnerových oper, které H. obdivoval. 1855 se vrátil do Vídně a připojil se k J. Hoffmannovi, který si pronajímal Theater in der Josefstadt. Zemřel na tyfus.
Tvorba pro divadlo, doložená jen několika vydanými pracemi, byla menší částí H. literárních aktivit, jejichž těžiště spočívalo ve „vznešeném příležitostném básnění" [Wurzbach] a v žurnalistice. Ze svých porůznu otištěných povídek vydal knižně pouze sbírku historických příběhů (Epheuranken, Leitmeritz 1848) a tři drobné svazky básní (Bilder und Klänge aus Marienbad, Eger 1854, Österreichische Kaiserlieder, Leipzig 1855, Der Minnehof–Ein Vademecum der Liebenden, Leipzig 1855). Značnou roli sehrál jeho list Salon, v němž chtěl „nahradit nedostatek pozornosti" věnované umění v revolučních letech. Salon přinášel společenské novinky, od prosince 1850 každodenní divadelní programy a obšírné hudební a divadelní referáty, včetně posudků českých představení. Po 1852 se více věnoval i zahraničním zprávám. O činohře psal H. sám, o opeře a hudebních událostech referovaly šifry K., Fr. v. S., M., F., Fn a zejm. dopisovatel s pseudonymem Lukow. Na konci února 1851 publikoval Salon polemiku mezi H., ředitelem StD J. Hoffmannem a kritikem J. A. Hellerem, týkající se úrovně a celkového zaměření divadla; později napsal H. pro Salon několik obšírných pojednání o divadle a jeho současném stavu. Hodlal zpracovat dějiny divadla v Praze a 1853 začal tisknout ukázky textů o závěru 18. století [Zur Prager Theatergeschichte], čerpané ponejvíce z gothajských divadelních kalendářů, ale i z dalších zdrojů.
Se StD spolupracoval především jako pohotový organizátor a rychle píšící autor. Aranžoval živé obrazy a příležitostné scény (např. k císařským narozeninám) s bohatou výpravou a pyrotechnickými efekty, v nichž hrála značnou roli hudba. Některé jeho kusy byly inscenovány i v zahraničí (např. Radetzky-Feier ve Vídni, v Brně, Linci, Šoproni [Ödenburg] ad.). Z prací lehčího rázu měla mimořádný úspěch jeho „kouzelná hra s hudbou" Ein Prophet (h: Tauwitz), která parodovala souběžně uváděnou evropsky úspěšnou Meyerbeerovu operu Der Prophet a se stále aktualizovanými kuplety měla v Aréně ve Pštrosce 1851 více než 20 repríz. Psal i kusy pro jednorázová vystoupení hostů (např. pro trpasličího tanečníka T. Ponce kouzelnou hru Zauberrose oder der letzte Harlekin, 1851).
Jeho libreta pro F. Škroupa Der Meergeuse a Columbus čerpají z historických událostí: Der Meergeuse se odehrává během válek gézů (geusů), vlasteneckých spiklenců, proti Španělům ovládajícím v 16. stol. Nizozemsko, Columbus jedná o objevení Ameriky 1492 a o návratu výpravy domů. V celkovém rozvrhu, dějových motivech, postavách i dalších jednotlivostech využívají libreta modelu velké opery s historickým námětem, s nímž se H. jako dramaturg denně seznamoval v divadle. K volbě námětu Columba mohla H. inspirovat i Klingemannova činohra, dávaná česky 1. 1. 1854. Jeho texty jsou vytvořeny s rutinou, mají přehledný děj, dramatický spád, obratně rozložené sólové, ansámblové a sborové plochy a obsahují atraktivní scénické prvky (tabló, výpravné slavnostní pochody ad.). H. využíval vědomostí ze své vojenské profese a zařazoval do děje bitvy se střelbou, popravy, souboje a masové vojenské scény s živými koňmi. Lyrické libreto Die Waldblume pro J. F. Kittla je lokalizováno do Francie v době Ludvíka XIV., jehož přičiněním získá dívka Marie, zvaná Waldblume (Lesní květina), za manžela lesníka Roberta. Děj využívá převlekových scén a záměn osob na způsob Mozartovy Figarovy svatby.
Náměty některých H. historických kusů inspirovaly vytvoření nových lokálních dekorací: Staroměstské náměstí s radnicí (malíř Jaich, pro hru Karl IV.), pražský most s vyhlídkou na Malou Stranu a Hradčany, hlavní sál Staroměstské radnice (Die Schweden vor Prag, Jaich a A. C. Schulz); byly používány v činohře i v opeře též při jiných příležitostech.
H. operní libreta plně obstojí vedle srovnatelné dobové produkce a úspěchy jeho textů pro letní divadla svědčí o tom, že dobře sloužily svému komerčnímu účelu. V krátkém období jeho pražského působení však sehrál pro pražské divadlo významnou roli zejména list Salon, v němž H. založil a po pět sezon udržel kvalitní kritickou platformu.
Práce pro divadlo
Festspiel k otevření železnice z Vídně do Prahy s hudbou a tancem, h: ?, 21. 8. 1845 StD, epilog přetištěn in: Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1846, s. 65; Die Weihe der Kunst, prolog k zahájení her řed. J. Hoffmanna, h: F. Škroup, 13. 4. 1846 StD; Der Pirat von Venedig, drama, 5 jedn., h: Tauwitz, 17. 10. 1846 StD; Karl IV. oder die Schreckensnacht in Pisa, patriot. činohra, 5 jedn., 4. 11. 1848 k založení pražské univerzity, s živými obrazy Husa, Žižky ad.; Österreichs Sterne, scéna k oslavě nastoupení Františka Josefa I. na trůn,1. F. Škroup, 17. 12. 1848 StD; Die Töchter Luzifers, kouzel. hra s hudbou a tancem podle W. Friedricha, h. Sacher, 17. 2. 1849 StD; Was fangen wir an?, prolog k zahájení her v Aréně ve Pštrosce, h: Landa,16. 8. 1849; Radetzky-Feier, večer o třech částech k oslavě generála Radetzkého, pod pseudonymem Heinrich: 1. Der Rekruten Abschied und Heimkehr (žánrový výjev v „rak. nářečí“ se zpěvem o dvou obrazech), 2. Beethoven: Předehra Die Schlacht bei St. Victoria,3. Der Traum des Mönches (dram. fantazie s hudbou a 6 živými obrazy o 1 jedn.), h. k dramatům Landa, 1. 8. 1849 Aréna ve Pštrosce, text vyd. 1850, části dávány i samostatně, místo Beethovena hrána jindy předehra Rossiniho; Unsere Zukunft, holdování císařskému domu k narozeninám Františka Josefa I., předehra F. Škroup, 18. 8. 1849 StD; Das Abenteuer im Walde, libr. romant. opery, 2 jedn., h: Jos. Fischer, 13. 10. 1849 StD, pod pseud. Heinrich; Aus dem Soldatenleben, dram. fantazie se zpěvy a živými obrazy, h: ?, 29. 10. 1849 Aréna ve Pštrosce; Čechů chválozpěv, slavnostní kantáta pro císaře, h: W. H. Veit, čes. překl.?, 21. 11. 1849 StD, v přítomnosti císaře; Gutsherr und Seiltänzer oder Die verhängnissvolle Neujahrsnacht, charakt. obraz se zpěvy, tancem, akrobaciemi a živými obrazy, h: Landa, 31. 12. 1849 StD; Novoroční prolog ve StD, h:?, 1. 1. 1850; Des Volkes Festtag, slavnostní hra v rak. nářečí s hudbou a tancem k císařovým narozeninám, h: ?, 17. 8. 1850 Aréna ve Pštrosce; Das Fest der Invaliden, dram. žánrový obraz, h: Maýr, 26. 9. 1850 Aréna ve Pštrosce; Die Schweden vor Prag oder Bürgertreue und Heldenmuth, „grosses vaterländisches Spektakel-Schauspiel“ s tancem, zpěvem, šermířskými scénami, 4 jedn., h: Maýr, 29. 5. 1850 Aréna ve Pštrosce; Festspiel k otevření železnice z Prahy do Drážďan, se zpěvem, tancem a pohyblivou dekorací [Wandeldekoration] „Cesta z Prahy do Drážďan“, používanou i při jiných příležitostech, h: Tauwitz, 6. 4. 1851 StD; Die Zauberrose oder der letzte Arlekin, kouzelná hra s pant., zpěvem a tancem, 9 obr., h: Maýr, 27. 7. 1851 Aréna ve Pštrosce; Rekrut und Invalide, obraz ze života se zpěvem, 2 jedn., vojen. hudba, 18. 8. 1851 Aréna ve Pštrosce; Ein Prophet, oper. parodie s použitím staršího námětu, 3 jedn., h: Tauwitz, 30. 8. 1851 Aréna ve Pštrosce; Der Meergeuse, libreto romant. opery, 3 jedn., h: F. Škroup, 29. 11. 1851 StD, vyd. 1851, znovu v Rotterdamu 1861; Waldblume, libreto lyric.-komické. opery, 3 jedn., h: Kittl, 20. 2. 1852 StD, libr. vyd. 1852; Dichter, Millionär, Bauer oder Was macht glücklich, obraz ze života se zpěvy a tanci, 3 jedn., h: ?, 10. 1. 1852 StD; Ein Teufelsweib, kom. kouzelná hra se zpěvem a tancem, 3 jedn., h: J. N. Škroup, 28. 1. 1852 StD; Columbus, libreto hist.-romant. opery, 3 jedn., h: F. Škroup, něm. neprovedeno, v Pujmanově překladu česky 3. 2. 1942 ND; Othellerl, der kulturhistorische Mohr, oper. parodie s tanci a ohňostrojem, h: Scutta, 8. 7. 1853 Aréna ve Pštrosce; Szenischer Prolog zur Todtenfeier Felix Mendelssohn-Bartholdy, 16. 1. 1853 StD, text a režijní pozn. in Salon, 17. 11. 1853; Die Jubelhochzeit, slavnostní hra k císařské svatbě, 24. 4. 1854 ochotníci v Chrudimi, text vyd. in Salon 29. 4. 1854.
Prameny a literatura
Theateralmanch [Prag] auf das Jahr 1850, s. 7; 1851, s. 8; 1852, s. 8; 1853, s. 8; 1854, s. 8; J. Plavec: František Škroup, 1941 [též obsahy oper]; DčD II; J. Albrecht: ·kroupův Kolumbus, Národní divadlo 19, 1941/42, č. 7, s. 2–4; A. Jakubcová: Théátre paré DNES!, Hudební rozhledy 1991, s. 232–233 [železnice]; M. Bártová: Kolumbus. Škroupova opera, které nepřálo štěstí, Opus musicum 24, 1992, s. 1–8; P. Petráněk (vyd.): F. Škroup: Der Meergeuse a dokumenty k operní tvorbě, sb. k premiéře v ND v Praze 20. 3. 2003 [zde mj. libreto]. • Rieger; Wurzbach; Otto; ÖBL.
Životní události
- 11. 9. 1811: narození, Vídeň, Rakousko
- 28. 9. 1855: úmrtí, Vídeň, Rakousko
Další jména
Heinrich Carl Johann
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 194–197
Autor: Jitka Ludvová
