Faltis, Vincenc František
nahoru...
V Pavlisově hudební škole se učil hře na housle a lesní roh. Člen kapel 1869–76 v Chorvatsku, 1876–78 v Německu, 1878–80 ve Švýcarsku a Itálii, 1880 ve Vídni, kde byl žákem skladby u F. Suppého, 1881 v Záhřebu se učil u I. Zajce a vyučoval houslovou hru v biskupském semináři. Od 1881 byl kapelníkem pěší divize v bulharské Varně, kde založil pěvecký spolek a vyučoval na hudební škole. Vedl vojenské hudby v Rusku (Proskurov 1886, Proluk 1887, Voroněž 1889). 1894–1904 byl dirigentem Khédivova divadla v Káhiře, s jehož orchestrem složeným převážně z domorodců, podnikal zájezdy do Evropy. Ve Varšavě 1906–10 založil orchestr ruských nástrojů a vedl vojenskou kapelu gardového kozáckého pluku. Při turné 1910 zůstal v New Yorku, kde se stal kapelníkem cirkusu Barnum & Bailey, vedl orchestr presbyteriánského chrámu v Brooklynu, řadu let působil v Metropolitní opeře v New Yorku. Člen Národní rady amerických Čechů, dirigent biografového orchestru v Tampě, v Praze žil 1928–39. V jeho skladbách zaznívaly exotické i české náměty. Skládal sbory, kantáty, oratoria, smyčcová kvarteta, pochody, tance, klavírní skladby, cirkusové balety a revue. Psal pantomimy pro různé společnosti a cirkusy, např. pro Ringling Bross (měla 1 500 zaměstnanců, 200 tanečnic), společnost Buffalo Billa kapitána Codyho, severoněmeckou pobočku Loyds (byl pověřen organizováním zábav a koncertů na lodi při cestě okolo světa) aj. Složil opery Sabina, Ahasver a Zelot. Jeho pantomimy se většinou hrály jako cirkusová představení, např. Noc v Kalkutě (cirkus Schumann, Berlín 1878), La stella degli Agfan (Khédivovo divadlo v Káhiře 1894), Popelka (cirkus Ringling Bross, 1912); cirkusová společnost Barnum & Bailey premiérovala jeho tituly většinou v New Yorku (Talisman, 1910; Grand Prague Spectacular Ballet, 1911; Johanka z Arku a Kleopatra, 1912; Královna ze Sáby, 1914).
Životní události
- 25. 6. 1856: narození, Jihlava
- 6. 5. 1951: úmrtí, Tampa (Florida, USA)
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 69
