Chvála, Emanuel
nahoru...
Vystudoval reálku v Praze a techniku ve Vídni. Po celý život byl železničním úředníkem Buštěhradské dráhy. Klavír studoval u C. Müllera a J. Cainera, hudební teorii a skladbu u J. Förstera a Z. Fibicha. Přestože jeho názory byly některými oponenty trvale zlehčovány s poukazem na údajně nedostatečnou estetickou a hudebněvědnou průpravu, výrazně zasáhl jako kritik a organizátor do mnoha oblastí kulturního života (člen správního výboru Umělecké besedy, České akademie výtvarných umění, Výboru pro Národopisnou výstavu 1895, Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách ad.). Působil jako hudební a divadelní kritik (šifra –la). Z popudu J. V. Sládka začal přispívat do Lumíru (1878–81), Posla z Prahy (1879), řadu let psal do Dalibora (od 1879), Národních listů, Národní politiky (1880–1921), do Osvěty a od 1880 do německé Politik. Redigoval ediční řadu Urbánkova nakladatelství Rozpravy hudební a přispíval do Ottova slovníku naučného. Ředitel ND Šubert se ho snažil získat jako dramaturga, Ch. však setrval v občanském zaměstnání a působil v ND jako externí poradce s poměrně velkou pravomocí. Je autorem více než 35 komorních, sborových a orchestrálních skladeb. Jeho opera Záboj na libreto Vrchlického (komp. 1905–09), uvedená v ND 9. 3. 1918, se setkala s negativním kritickým ohlasem jako dílo překonané estetiky i stylu.
Brožurou Čtvrtstoletí české hudby se Ch. zařadil mezi první autory, kteří podali ucelený, byť stručný nástin dějin hudební (včetně operní) tvorby v českých zemích, počínaje J. Myslivečkem. Podrobněji psal o Smetanovi, Dvořákovi a Fibichovi, stručně se zmínil o jejich současnících. Vyslovil názor, že dějiny české hudby začínají až v 60. letech 19. stol. nástupem generace autorů s programově národní orientací. (S tímto názorem polemizoval později zvl. V. Helfert, který viděl kontinuitu v celém vývoji české hudby.) V souladu se svým přesvědčením náležel Ch. k předním zastáncům díla Smetanova (publikoval mj. rozbor Mé vlasti, Dalibor 1880) a zvl. Fibichova, které horlivě prosazoval na repertoár ND. Do denního tisku psal i operetní kritiky. Na prvních operetách ocenil melodickou invenci, postupně však ostře napadal inscenační klišé a zejména, podobně jako v opeře, taneční složku, kterou považoval za umělecky neorganickou. Byl významnou osobností české hudební a divadelní publicistiky 80. a 90. let 19. stol.
Dílo
Soupis skladatelského a publicistického díla v ČHS.
Texty o divadle (výběr, kromě kritik)
Dalibor 7, 1885, s. 172–173 a 8, 1886, s. 174–175 [B. Smetana]; 8, 1886, s. 301–305 [Fibichova předehra k Vrchlického Noci na Karlštejně]; 8, 1886, s. 362 [150. předst. Prodané nevěsty]; 8, 1886, s. 453–455 M. Weber]; 23, 1901, s. 276–277 [Dvořákovy zpěvohry]; Don Juan. Vznik a osud veledíla Mozartova, Památce Mozartově 1787–1887, sborník ku stoletému jubileu opery, 1887, s. 5–7; čtvrtstoletí české hudby, 1888 [vyšlo 1886 v Politik: Ein Vierteljahrhundert der böhmischen Musik, 1887 česky v Daliboru]; Skladba smíšená. Zpěvohra, Padesát let české hudby, sb., 1898, s. 33–42; Zdeněk Fibich a jeho díla v mých vzpomínkách a posudcích, Národní a Stavovské divadlo 3, 1925/1926, č. 8; Antonín Dvořák v zrcadle vzpomínek. Črta povahopisná, 1949; Rektorys (vyd.): Zdeněk Fibich – Sborník dokumentů a studií, 1951 [přetisk recenzí a koresp.].
Prameny a literatura
Opis partitury a klav. výtahu Záboje a provozovací materiál v archivu ND. – Koresp., paměti, skladby v ČMH a na Konzervatoři v Praze. • J. Neruda: Recenzent operní pan E. Ch. vypravuje, Národní listy 13. 11. 1880, přetisk in: J. Neruda: České divadlo, sv. 6, 1973, s. 88–92; Dalibor 23, 1901, s. 2–3 [K. Hoffmeister k padesátinám]; 27, 1905, s. 174; 29, 1907, s. 7, 62, 310; 30, 1908, s. 314; 33, 1911, s. 73–74 [J. Boleška]; O. Nebuška: E. Ch., Hudební revue 4, 1911, s. 1–3; V. Helfert: Ch. přehled české hudby, Smetana 3, 1911, s. 399; Z. Nejedlý: Zapomenutá kniha E. Ch., Smetana 6, 1916, s. 7–8; V. Štěpán: E. Ch.: Záboj, Hudební revue 11, 1918, s. 133–138; Z. Nejedlý: Ch. Záboj, Smetana 8, 1918, s. 73–75; L. Dolanský: Hudební paměti, 1918, 2. vyd. 1949. – Nekrology: Listy Hudební matice 4, 1924–25, s. 74–77, Dalibor 41, 1925, s. 4. – Nejedlý: Opera ND I a II; P. Pražák: Smetanovy zpěvohry, I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; Němeček: Kovařovic; Zdeněk Nejedlý–Otakar Ostrčil. Korespondence, 1982; Dvořák: Korespondence; J. Šebesta: E. Ch. Stav bádání o českém hudebním skladateli a hudebním teoretikovi, prosemin. práce FF UK Praha, hud. věda, 1998 [lit.]; Šulc: Opereta. • Obsah opery: Tvrdek 2; Branberger. • Otto; ČHS [lit.]; Grove 1980.
Životní události
- 1. 1. 1851: narození, Praha
- 28. 10. 1924: úmrtí, Praha
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 228–229
Autor: Pavel Petráněk
