Chiarini, Felix

Felix Chiarini

* 1798 Perugie, Itálie

† 17. 11. 1881 Neuilly sur Marne, Francie

mim, tanečník, akrobat

Člen rozvětvené rodiny harlekýnů, šašků, pro­vazochodců, akrobatů, krasojezdců, tanečníků a mimů, která působila v 17.–19. stol. v Evro­pě, Americe a v Austrálii. Kolem 1810 hrála je­jí část v Paříži v Théátre des Funambules, kde jí nejpozději 1816 začala konkurovat rodina De­burau. Po vzájemných půtkách musela větší část obou rodin divadlo opustit. Ch. působil v Théátre des Acrobates. Nejpozději 1824 začal s rodinou kočovat po střední Evropě. 1824 vy­stupovali v Augsburgu, Mnichově a ve Vídni (Theater an der Wien), 1825 v Lipsku a Ham­burku, poté v Pešti, 1826–29 v litevském Vil­niusu, 1827 v divadle Teatr Narodowy ve Var­šavě, kde se objevili i 1829.

V zimě 1829–30 pobývala rodina i v českých zemích, ohlašována velkou reklamou. Nejprve se připojila k cirkusu Tourniaireových, který se od 10. 11. 1829 usadil v Praze na Josefském ná­městí [náměstí Republiky] na tři zimní měsíce ve vlastním hipodromu, kde předváděl mj. 48 koní a slonici. Od 24. 12. 1829 zde měli Ch. dvanáct představení. Uzavřeli smlouvu i se StD na samostatná vystoupení mezi 28. 12. a 18. 1. 1830. Poté se od cirkusu odloučili a mezi 10. 3. a 29. 3. hráli asi desetkrát v Brně (akrobatické výstupy mezi činohrami). Zdá se, že 3. 4. 1830 se vrátili na Josefské náměstí do Prahy, odkud s celým cirkusem odjeli do Vídně. Další cesty rodiny po Evropě lze obtížně rekonstruovat, pro­tože její členové vystupovali po skupinách. Není vyloučeno, že někteří z nich se s cirkusem Tour­niaireových objevili v Čechách i při jiných příležitostech (již 1821 a 1822, 1836). 1875–77 pů­sobil v Praze Lorenzo Ch., pozdější zeť ředitele E. Averina (Teatro salone italiano), a v březnu 1888 zavítala do Prahy šestičlenná skupina Ch., která předváděla ve varieté v Karlíně plastická seskupení osvětlovaná elektrickým světlem.

Pokud lze rekonstruovat, předvedli Ch. na Josefském náměstí v Praze 1829/30 akrobatic­ké výstupy a dvakrát pantomimu Arlequin als englische Dogge, na překážku však bylo mrazi­vé počasí. Ve StD provedli výstupy na provaze s tyčí (vahadlem), poté bez tyče; příležitostně zařazovali např. španělské tance či pas de deux mezi dvěma napnutými provazy. Významnou součástí produkcí byly harlekýnské pantomi­my, v nichž vedle principála Felixe (Pierot) účinkovala v akrobacii jeho nejmenovaná manželka, sestry Bianchi a Flora, dále otec Giusep­pe, původně Harlekýn, Rosa a „malá“ Virginie. U velkých pantomimických titulů se objevují ještě jména Anton a Paolo. Typové zařazení herců bylo zřejmě pevně fixováno.

Kritika zaznamenala principálův tanec v dře­vácích na provaze, jeho chůzi po provaze od je­vištní rampy ke galerii bez použití tyče k udržení rovnováhy a tanec na laně se salty vpřed a vzad s dopadem na jednu nohu. Tato akro­bacie budila největší údiv. V pantomimách vy­stupoval Felix v kostýmu Pierota, který si už v Théátre des Funambules vytvořil z bílého vy­pasovaného vlněného kaftanu s velkými bílými knoflíky. Na hlavě měl špičatý klobouk, kolem krku rozměrný krejzl. J. K. Chmelenský ocenil jeho nevídanou ohebnost a jistotu. Jeho mimic­ké herectví v roli Pierota popisuje kritik Bohe­mie Ant. Müller jako „šibalství a veselou ško­dolibost pod maskou lhostejnosti a hlouposti“, přičemž se tanečník vyjadřuje umírněně, aniž by vzbuzoval ošklivost. Odpolední představení byla ohlašována německy, což mělo vliv na menší návštěvnost, proto byly 3. 1. 1830 vyvě­šeny i české cedule.

Ch. navázal kontakty s Tylem a traduje se, že přinesl do Čech zprávy o úspěších svého ně­kdejšího soupeře Deburaua a podnítil zájem českých autorů o jeho osobnost. Jeho styl odka­zoval k preromantické poetice, spojující podle napoleonských předpisů akrobatické produkce s němými pantomimickými výstupy. Zrcadlil se ve starších prvcích jeho kostýmu i ve výběru jarmarečních lazzi, ještě předdeburauovských výstupů, jako byl „Harlekýn živý a mrtvý“, „Na kusy rozsekaný Harlekýn“ ap., které zřejmě Felix aplikoval i na náročnější scénáře. V reper­toáru společnosti Ch. se zřejmě konzervovala praxe pařížských divadélek na Boulevardu du Temple a Cirkusu Olympique. Jen výjimečně uváděl Felix novější romantické tituly jako Der goldene Traum (Ch. Nodier). Ze svého pražské­ho repertoáru hráli Ch. dva kusy v Polsku a Ma­ďarsku (Der goldene Traum oder Der betrogene Alte, Die Dogge oder Arlequin todt und leben­dig), druhý z nich se objevuje v Lipsku. V rám­ci estetického cítění první poloviny 19. stol., jež mělo zálibu ve virtuózním podání, byly tyto produkce hodnoceny jako umění.

Programy (ve StD, s vloženými činohrami a ope­rami)

1829: akrobat. výstupy a pantomima Der gol­dene Traum oder Der betrogene Alte (1 jedn.), hráno s anon. veselohrou Die Mäntel (29. 12. Der versiegel­te Bürgermeister); 1830: pant. Arlequin als englische Dogge hraná mezi akty dramatu Castelliho Gabriele; akrobat. výstupy a pant. Arlekin jako anglická doga, hráno se Štěpánkovou fraškou Hastroš; pant. Der ei­fersüchtige Kranke, oder Der in Stücken zerschnittene Arlequin, poté Ziegler: Der Mann im Feuer; akrobat. výstupy a pant. Der eifersüchtige Kranke, oder Der in Stücken zerschnittene Arlequin, poté jednoakt. opera (Schenk: Der Dorfbarbier); akrobat. výstupy a pant. o 2 aktech Romanzano, der sizilianische Räuber­hauptmann oder Das unterbrochene Hochzeitsfest, poté anon. hra Der Unsichtbare; akrobat. výstupy a jednoakt. pant. Die Dogge, oder Arlequin todt und lebendig; akrobat. výstupy a pant. Die Dogge, oder Arlequin todt und lebendig, poté jednoakt. hra se zpě­vy od Ant. Fischera Das Hausgesinde.

Prameny a literatura

Martinec: Journal. • Bohemia 23. 9., 10. a 24. 11., 11. a 24. 12. 1829, 5. a 31. 1., 7. a 16. 2. 1830; Prager Zeitung 1830, č. 14; Pražské noviny 1830, č. 7; Brünner Theater-Alma­nach für das Jahr 1831, s. 10–11; J. K. Chmelenský: Divadlo české roku 1830, ČČM 4, sv.1, 1830, s. 349–356; Národní listy 1. 3. 1888; L. Hájek: Pamě­ti A. Bergra, 1942, s. 25, 33, 34, 102, 104, 106; A. No­votný: Staropražští komedianti 1800–1850, 1944, s. 90; Vondráček II; Javorin, s. 166–177; T. Rémy: Jan Kašpar Deburau, 1960, s. 189, 191; W. Binal: Deutschsprachiges Theater in Budapest, Wien 1972; Laiske: Dramaturgie; J. Hera: Z dziejów pantomimy, Warszawa 1975, s. 183; J. Švehla: Deburau, nesmrtel­ný Pierot, 1976, s. 39, 42–43, 45, 50, 164, 216, 220, 286; Le Grand Livre du Cirque, Genève 1977, s. 42–250; P. Bräuning: Circus und artverwandte Künste, Königstein–Falkenstein 1990 [genealogie].

Životní události

• 1798: narození, Perugie, Itálie
  
• 17. 11. 1881: úmrtí, Neuilly sur Marne, Francie
  

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 223–224
Autor: Ladislava Petišková