Jeřábkova společnost

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
Jeřábkova společnost
1909–1914
Další názvy: Činoherní družina Bedřicha Jeřábka
divadelní společnost


Činoherní společnost založil a vedl režisér a herec B. Jeřábek, který před jejím ustavením působil jako herec zejm. u Choděrovy společnosti a v pražské Uranii. Nastřádané zkušenosti uplatnil při řízení vlastní společnosti, jež působila jednak na Moravě (Prostějov, Vsetín, Třebíč, Telč, Moravské Budějovice, Tišnov, Znojmo, Nové Město, Uherský Brod, Litovel, Uherské Hradiště, Kroměříž, Luhačovice, Orlová ve Slezsku aj.), jednak v jižních Čechách (Tábor, Jindřichův Hradec aj.).

Páteří repertoáru byla světová dramatika klasická (Shakespeare: Romeo a Julie, Král Lear; Schiller: Valdštejnova smrt) i moderní (Ibsen: Strašidla; Maeterlinck: Sestra Beatrix; Hauptmann: Potopený zvon; Wedekind: Nápoj lásky; Donnay: Milenci; Vojnović: Smrt matky Jugovičů). Původní české hry Jeřábek uváděl jen ojediněle (např. Mrštíkové: Maryša). Jádro souboru, kterým prošly desítky herců, tvořili F. Bartoš, J. Burda, J. Čada, J. Hodr, J. Hubáček, J. Hurt, A. Kaplan, R. Linc, V. Mlčkovský, A. Třebovský, M. Jeřábková, H. Klokotská, A. Košnerová a E. Vrchlická.

Ambiciózní a organizačně schopný Jeřábek podnikl 1910 zájezd do Vídně, kde společnost sehrála řadu představení pro tamní českou menšinu. V létě 1914 Jeřábek uspěl v konkurzu na zadání Divadla sdružených měst východočeských. Poté ukončil činnost své samostatné společnosti, jejíž podstatná část přešla do nově sestavené Východočeské společnosti.


Literatura

Nesign: Nový soubor, NL 24. 1. 1910; E. Vrchlická: Cestou necestou, 1946; J. Burda: Aby se nezapomnělo, 1958; J. Pömerl: Východočeské divadlo a jeho činohra (1909–1945), dipl. práce, FF UK 1974 + Kapitoly z historie, Divadlo 2, 1994, říjen, s. 4. 

Významné události

  • 1909:
    Společnost založena režisérem a hercem B. Jeřábkem
  • 1914:


Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 191—192
Autor: Jan Pömerl